Lidé, proč neustále vyhlížíte vůdce, který by přinesl spásu a osvobození vám, vašemu národu, celé planetě Zemi…? Mnozí z vás tohoto vůdce spatřujete v nějaké „osobnosti“ z řad čtenářů Poselství Grálu, někteří o tomto člověku nemáte konkrétní představu, jen předpokládáte, že půjde o duchovního člověka, a někteří s nadějí vzhlížíte dokonce k politickým představitelům a státníkům – ať už jde o představitele vašeho státu, nebo o někoho z jiné země. Řekněte však, co si od nich slibujete? Že najednou zavládne mír na Zemi? Že se budete mít dobře? Že vůdce to nějak zařídí?

Cožpak jste nepochopili, že skutečná spása a záchrana nikdy nemůže přijít zvenku? Vždyť po této Zemi nedávno chodil dokonce Syn Člověka, který vám přinesl všechno potřebné ke spáse, ale ani on přece nemohl nijak zařídit, abyste ke své záchraně doopravdy i dospěli. Oprostil vás od nadvlády temna, dal vám své Poselství jako kotvu i jako kompas, ale musíte to být vy sami, kdo se budete namáhavě hýbat a vydáte se cestou k záchraně.

Ať už na Zemi zavládnou jakékoliv podmínky – šťastně klidné, nebo snad plné strádání či převratně bouřlivé –, pokud se nezmění vaše nitro, pak se opravdového štěstí ani spásy nikdy nedočkáte. Takoví, jací jste teď, nebudete šťastní, ani kdyby již panoval ráj na Zemi! Ba bylo by vám ještě mnohem hůře než nyní, protože nutící působení Zákonů bude sílit a sílit, takže všechny vaše nešvary vás v nitru budou pálit stále silněji. Štěstí proto nikdy nenajdete ve vnějších podmínkách, i kdyby vám je snad někdo urovnal.

Mimo to se nemusíte bát, že by se snad Země neproměnila tak, jak je to Bohem chtělo, tedy že by zde nakonec nezavládl život v takové podobě, jaká odpovídá věčným Zákonům. To se dozajista stane a nemusíte přitom spoléhat na chabé schopnosti těch, které byste rádi viděli ve svém čele. Kdybyste to nechali na nich, nikdy byste se z osidel temna nevyprostili, protože to, co vám mohou nabídnout oni, je jen to malé lidské, které se už tak dlouho zpupně staví vůči Stvořiteli. Ale život i celé uspořádání vašeho světa bude mít úplně jinou podobu, než jak si to představujete dnes.

Navíc vy nemáte toužebně čekat, až se všechno kolem vás uspořádá podle vůle Boží. Máte být přece těmi, kdo budou to nové na Zemi aktivně prosazovat! To je vaše úloha, s níž jste se sem narodili. Doba si žádá zralé a odvážné činy! Ne snad od někoho jiného, ale od vás. Chcete-li dál nosit znamení života na svém čele, musíte bezpodmínečně prokázat svou užitečnost. Musíte tedy být schopni a ochotni budovat ve smyslů Božích zákonů, k čemuž je potřeba, abyste tyto zákony znali, uměli je používat i v pozemském světě a odvážně stáli za tím, co je správné – ve všech bouřích, které přijdou.

Jediným, co vás má naplňovat, je láska. Láska ke Stvořiteli i láska k ostatním tvorům. Jděte a pomáhejte lidem, zvířatům i bytostným. Tak se přece pozná, jestli jste hodni označení „služebník Boží“. Nyní už vás nesmí naplňovat nic jiného než jen neustálá ochota pomáhat tam, kde je to třeba. Když někde uvidíte nouzi nebo utrpení, musíte napnout všechny své síly ku pomoci. Samozřejmě že není možné pomoci všem – mnoha lidem totiž ani pomáhat nesmíte, nicméně všude na světě i okolo vás je spousta těch, kteří pomoc zasluhují, a tam musíte být připraveni kdykoliv ve dne i v noci nápomocně zasáhnout bez sebemenšího ohledu na svá přání či na své pohodlí.

Pokud budete žít takto, pak už po žádném vůdci přinášejícím spásu toužit nebudete. Budete totiž naplněni takovým mírem a klidem, že se všechna vaše přání rozplynou a vy budete jen děkovat za to, že smíte být a působit. A tak dosáhnete i oné vytoužené spásy, protože svými činy se spasíte vy sami.