Kdo se věnuje okultismu, ten jasně dokazuje, že nemá vědění o stvoření ani o pozemském světě, a ani v tomto ohledu není na správné cestě. Žádnými okultistickými praktikami ani okultistickými pomůckami nelze zachytit pokyny shůry, rady duchovního vedení ani rady bytostných. To lze učinit jen v nitru, je-li duch správně činný a dostatečně otevřený.
Důležité je zde ono slovo „okultistické“, protože nelze mávnutím ruky odhodit všechny pozemské předměty, protože například víte, že Nesomet přijímal obrazy s využitím křišťálové koule. To však nelze označit za okultismus, ale spíše za práci se zářiči, která je někdy potřebná. Takováto práce se ovšem vždy vyznačuje tím, že pracuje především duch, zatímco při okultismu je snaha o vynechání vlastní vnitřní práce a přenechání této práce nějakému předmětu – kyvadlu, stolku s písmeny nebo něčemu jinému, co je používáno v dané konkrétní době.
Do okultismu samozřejmě nepatří ani to, když proutkaři či jiné citlivé osoby využívají jako pomůcky větvičky či jiné předměty, protože v tomto případě hledají místa vyznačující se určitou hrubohmotnou energií, která je koneckonců někdy měřitelná i již známými nebo teprve v budoucnu objevenými přístroji.
Dalším aspektem, jimž se často okultismus vyznačuje, je velká obliba v tajemnu. Všimněte si, že okultismus většinou nemá prostou formu přístupnou a srozumitelnou všem. Ne, člověk věnující se okultismu kolem své činnosti rád vytváří určitou mysterióznost, odkazuje se na tajné nauky, používá speciální symboliku… Tím vším ovšem dokazuje, že se chce jen zalíbit lidem, aby jej považovali za obzvláště vysoko stojícího a obdivovali ho, což uspokojuje okultistovu ješitnost, a mnohdy koneckonců i ješitnost těch, kdo jeho služeb využívají.
Skutečných výsledků takto ovšem nelze dosáhnout, o čemž se přesvědčili i představitelé nacistického režimu, kteří se nejrůznějších okultistických praktik snažili využít ve svých vojenských a jiných operacích. Ačkoliv tvrdou mocí vládli tehdejšímu Německu i dobytým územím, působili při svém okultistickém počínání vskutku jako velmi malé, nevědomé děti.
Od okultismu je jen krůček k magii. Někdy se jedno od druhého téměř ani nedá odlišit, protože do sebe plynule přechází podle toho, jaké praktiky konkrétní lidé využívají. Podstatou magie je snaha o ovlivnění. Nejčastěji snaha ovlivnit žádoucím směrem jednání lidí nebo také obecně běh určitých událostí.
Důvody k používání magie mohou sice být někdy zdánlivě dobré, jako například snaha přimět někoho, aby se zamiloval do určité osoby, nebo přání, aby nějaká konkrétní činnost dosáhla zdaru, nicméně magie vždy zůstane magií – tedy nepřirozeným a především vynucujícím zásahem do přirozeného dění. Buď je v ní obsažena snaha narušit svobodnou vůli jiných lidí, nebo vypínavost vůči Bohu, protože člověk chce ohnout přirozený běh a působení božích zákonů tak, jak to vyhovuje jemu a jak si on myslí, že je to správné.
Mnohem častěji jsou navíc důvody k využívání magie temné. Temné, protože usilují o vlastní moc a nadvládu nebo mají dokonce přinášet utrpení ostatním. Existuje spousta různých stupňů závažností magie, protože ve hře je několik faktorů. Patří sem samozřejmě síla a temnota chtění daného jedince, síla jeho vědomí, dále pak to, od kolika lidí mág využívá energii, na kolik lidí má jeho činnost dopad, kolik škody obětem přivodí a také do jakých hlubin se při tom on či jeho následovníci napojil a pro jak strašné proudění se tak stal kanálem.
Ještě jedna věc ovšem dokáže mágovu vinu a vůbec způsobené zlo podstatně zvětšit, a to síly, které se přitom snaží zneužít. Čím výše svýma špinavýma rukama míří, tím hůře, protože jeho vina narůstá do závratných rozměrů. Jakmile mág začne používat pojmy pocházející z Výšin, spojuje svou ohavnou činnost se silou ukrývající se v těchto vysokých pojmech, a to dokonce i tehdy, když si ničeho z toho není vědom!
Na hradě Wewelsburg si Heinrich Himmler založil rytířskou síň s kulatým stolem, prováděl tam své rituály a odkazoval se přitom na Svatý Grál. Vědění o tomto pojmu si nesl ve svém nitru, odkud se nezadržitelně dralo na povrch i přes všechny temné vrstvy jeho duše. Ve spolupráci se svým učitelem, který otevřel ty nejtemnější poklopy vedoucí do strašných hlubin, pošpinil ty nejsvětější pojmy, jaké mohli být na Zemi dány. Světlou výstavbu, kterou mohl provádět jen ten, kdo je samotným Grálem, vzal do svých rukou, a napodobil vše, co mělo vzniknout na Hoře Světla – povolal své rytíře, sám mezi nimi usedl na třinácté křeslo, založil řád, naplánoval vybudování velkého hradu, rozhodoval o tom, kdo smí žít a kdo ne… A přitom bez špetky citu páchal ta největší zvěrstva, jimiž je z dějin dobře znám. Vzniklo tak spojení, které nemůže být strašnější, protože jej lze označit slovy „temný Grál“!
Žádné místo na světě nezáří tak temně jako Wewelsburg, protože právě tam jsou zakotveny ty nejtemnější proudy v dějinách lidstva. Ale i tomuto je konec. Plamenný meč, Slovo samo, znovu ukáže, že cokoliv lidského je úplně nic proti všemohoucnosti Boží. Třeste se všichni, kdo křivíte svatost. Budete zničeni jako ta nejodpornější havěť.