V minulé přednášce bylo řečeno, co všechno život podle Slova není. Je potřeba také říci, co život podle Slova je. Život podle Slova znamená, že se v každém ohledu zařídíte podle Zákona. Zdá se vám to jednoduché, a přesto je jen velmi málo těch, kteří o to skutečně usilují, a i ti se v tom dopouští spousty chyb – z nevědomosti, kvůli naučeným vzorcům chování a myšlení, kvůli chybnému chápání Slova atd.

Nejzákladnější podmínkou pro život podle Slova je bezpodmínečná ochota měnit se. Všechno musí být nové, všechno ve vás! Každý jeden lidský duch se musí změnit, pokud chce vejít do království nebeského. Proto musíte být vždy ochotní a připravení měnit své smýšlení, názory, postoje – všechno! Ten, kdo se měnit nechce, kdo si chce ponechat své libůstky, ten klidně může Poselství Grálu odložit, neboť jeho dalším čtením a prohlašováním, že podle něho žije, se jen zatěžuje další vinou.

Velmi častou chybou těch, kteří se poctivě snaží zdokonalit, je to, že svou pozornost zaměřují na málo podstatné věci, a těch opravdu důležitých si nevšímají. Například je trápí to, že se mnohokrát zapomenou před jídlem pomodlit nebo že jejich modlitba není podle jejich názoru dostatečně procítěná. Přitom v nitru za pokrm vděční opravdu jsou a vysílají vzhůru krásné děkovné záchvěvy, jenom si to ve své hlavě neuvědomují. Vnitřně tedy správný postoj mají nebo jsou alespoň na správné cestě.

Na druhou stranu se ovšem vůbec nepozastavují ani nezmýšlejí nad tím, jak jednají ve vztazích s jinými lidmi. Dejme tomu, že mají nějakého příbuzného, který by se na ně zlobil, kdyby se mu dlouho neozvali, nezúčastnili se oslavy jeho narozenin, nepomohli mu tak, jak po nich žádá, nebo jinak nevyhověli jeho přáním. Čím bližší takový příbuzný je, tím více mají lidé pocit, že mu jednoduše nemohou nevyhovět. Přece nemohou odmítnout například vyzvednout staršímu rodiči nějaké léky z lékárny, přece nemohou někomu nepřijet na padesátiny, když je to takové kulaté výročí, které je jednou za život, přece musí alespoň dvakrát do měsíce zatelefonovat sourozenci nebo příteli, jinak by si mohl myslet, že jim na něm nezáleží, když si na něj neudělají čas.

Nejde přitom o to, že by tyto věci nemohli vykonat, když chtějí, ale o to, že je vykonají bezmyšlenkovitě tak, jak po nich druhý chce, a tehdy, když si zrovna vzpomene. Vůbec přitom nevnímají, že dotyčný se na ně neobrátil se zdvořilou prosbou či pozváním, v němž by respektoval vůli druhého a v němž by zároveň vysílal lásku, nýbrž s tvrdým požadavkem, kterému kdyby nevyhověli, ihned by byli zasypáni výčitkami, zlobou, plačtivými scénami apod. Neuvědomují si ani to, že pokud přáním svých bližních takto bezpodmínečně vyhovují, podobají se koze na provázku – u ní také stačí dostatečně silně zatáhnout a ona se rozběhne tam, kam se po ní chce.

Takovéto konání je přitom v rozporu se Slovem hned v několika ohledech. Zaprvé se tímto ustupuje temnu. Nikdo nemá právo po druhém požadovat splnění vlastních přání a vynucovat si, aby druzí skákali tak, jak si usmyslí. To je sobecké, a tedy temné jednání. Pokud mu vyhovíte, vyhověli jste temnu, čímž jste ho podpořili. A nejen to. Každému z vás je dán určitý čas a určitá energie, a když je vyplýtváte na plnění přání druhých, už vám nezbudou na konání dobra! Například vám nezbude potřebný čas k vnitřnímu zklidnění a zahloubání se do toho, jaké je vaše úloha na Zemi. Spousta povolaných už popadala na tom, že kvůli svým přátelům, příbuzným a jiným bližním opomíjela to nejdůležitější – zaměření se na vlastní službu!

Temná strana je velmi vynalézavá v tom, jak vás přinutit konat tak, jak chce ona. Kromě silového nátlaku k tomu využívá především citové vydírání v takřka nekonečných obměnách a formách. Dovedně přitom zakrývá své pravé úmysly. Vezměme si za příklad zdánlivě nevinnou situaci. Dejme tomu, že máte přítele, který s vámi chce udržovat kontakt. Řekne vám: „Vím, že máš hodně starostí s prací a rodinou, nechci tě rušit. Zavolej ty, až budeš mít čas.“ Vypadá to ohleduplně, ale jaké je to doopravdy, zjistíte, až když tomuto příteli jednou, dvakrát takto zavoláte a potom to nějakou dobu neuděláte. Když se pak třeba náhodou potkáte, řekne vám s výčitkou: „Dlouho jsme se neslyšeli, ty ani nezavoláš…“ A když se ho zeptáte, proč nezavolal on vám, hned vám odpoví: „Já jsem tě nechtěl rušit.“ Znovu to zní ohleduplně, ale takovýto přítel vám svým jednáním vlastně dal najevo, že za udržování kontaktu, který si on přeje, jste zodpovědní vy a že když se dlouho neuslyšíte, je to vaše vina! Dává vám tedy za povinnost volat mu a následně se cítí oprávněn vám vyčítat, jestliže tuto povinnost nesplníte.

Podstatou citového vydírání je vždy snaha přesvědčit vás, že musíte vykonat to, co po vás druhý chce. Je vám dáváno najevo, že když to neuděláte, druhý kvůli vám trpěl nebo měl důvod cítit se zklamaně. Jenomže ve skutečnosti je každé takovéto jednání snahou nasadit vám okovy, a pokud na něj přistoupíte a zachováte se podle takovéhoto přání, tyto okovy si jemnohmotně nasadit necháte! Jestliže ale naopak odoláte a zvládnete dotyčnému říct „ne“, prospějete tím nejenom sobě, ale zároveň i jemu. Přestanete totiž podporovat jeho špatné jednání a tím ho – v tom správném smyslu – začnete nutit, aby se změnil. Musíte vytrvat i za předpokladu, že by na vás s pláčem dotíral a ukazoval vám, jak trpí. Ano, on opravdu trpí, jenomže toto utrpení mu nezpůsobujete vy – on si ho způsobuje sám tím, že se mu nelíbí, když druzí nehýčkají jeho slabosti. Svým „ne“ jste mu dali příležitost se změnit, protože dokud je takovýmto lidem vždy vyhověno, nikdy se nezmění.

Je pravdou, že postavením se za správnou věc se mnohdy začnete dostávat do náročných situací, kdy budete vystaveni zlobě a nenávisti druhých. Mnozí lidé se této zloby zaleknou a raději si najdou výmluvu, proč přestat konat podle pravdy. Obvykle sami sobě začnou namlouvat, že druhý „to tak nemyslí“ nebo něco podobného. Ve skutečnosti však nemají odvahu čelit následkům svého přímého jednání. Tím ovšem přestávají podle pravdy žít a z nastoupené cesty vzhůru opět sejdou.

Možná si myslíte, že výtrysků nenávisti jsou schopni pouze lidé, kteří neznají Slovo a kteří jsou temní v mnoha ohledech. Ale zkuste se jednou postavit ve vaší skupině čtenářů Poselství Grálu a s klidem někomu říct, že v tom a tom jedná proti Světlu. Uvidíte, co se stane! Rázem budete označováni za temné osoby, budete čelit rozhořčeným, uraženým reakcím nejen ze strany dotyčného adresáta vašeho upozornění, ale – zejména když se bude jednat o vedoucího nebo jiného „zasloužilého“ člena dané skupiny – i ze strany všech ostatních členů skupiny. Někteří vás počastují znechucenými pohledy či slovy, jiní vás budou blahosklonně poučovat, jak se mýlíte, jiní nenajdou odvahu na to ani na ono, ale ve svém nitru už o vás budou mít jasno… V každém případě pro ně budete vyřízení. I kdyby o vás doposud měli jakkoliv vysoké mínění, po takovémto činu budete mít rázem nálepku člověka pomýleného, nadobro propadlého temnu, nechápajícího Poselství Grálu atd.

Trnitá cesta vede v současné době do výšin, velmi trnitá! Ti, kdo po ní odhodlaně vykročí, jsou napadáni ze všech stran, a nejhůře těmi, kdo o sobě tvrdí, že jdou týmž směrem. Na této cestě si často budete připadat, že jdete doslova proti proudu. Budete považováni za blázny, protože uvidíte to, co ostatním zůstává skryto, jelikož to vidět nechtějí. Tím se však nesmíte nechat odradit. Koneckonců, toto jste slibovali – že budete věrně plnit vůli Boží a nebudete se ohlížet ani na bratra, rodiče, manžela, syna… na nikoho. K tomu vám bude dána síla – jen když budete chtít.