Věcnost. Jednoduché slovo, u něhož si lze jen stěží představit, že by mohlo být mylně chápáno a vykládáno a že by mu mohly být vsouvány falešné, zkřivené pojmy. A přesto je skutečností, že právě věcnost, která musí být základem vašeho zkoumání, má-li být toto zkoumání považováno za poctivé a o pravdu usilující, je pro mnohé zahalena neproniknutelným závojem. Ačkoliv o věcnosti a věcných argumentech můžete slýchat z úst mnohých, přesto je při bližším pohledu patrné, že skutečně věcnému přístupu bývají lidé mnohdy na míle vzdáleni. A platí to kupodivu zejména u těch, kteří se věcností nejčastěji ohánějí.

Věcnost je bezpodmínečné úsilí a ochota poznat pravdu. Jako taková musí vycházet z ducha, který chce zkoumat nezatížen jakýmikoliv vlastními přáními, sklony, strachy a podobně, protože všechny tyto věci se staví jako překážka v možnosti odhalit pravdu. Jsou jako barevné brýle, které zabarvují vše, na co se skrz ně díváte, pokud se dokonce nejedná o brýle zčásti nebo zcela neprůhledné, skrz něž nemůžete vidět vůbec nic.

Jestliže jste ve svém nitru nějakým směrem předpojatí, nelze potom o vás říci, že byste byli schopni nějakou záležitost zkoumat věcně. Můžete mít před sebou nakrásně předestřeny mnohé skutečné důkazy o pravdě, přesto je však neuvidíte, a to z jednoho jediného důvodu – protože je nechcete vidět.

Tato předpojatost může pramenit z mnoha věcí. Mezi ty méně závažné patří různé názory a postoje, které jste přejali v důsledku výchovy, celospolečenských postojů či nedostatečného zkoumání dané oblasti. Takovéto předpojatosti se lze snadno zbavit, protože ji ze sebe setřesete živým impulzem pravého chtění poznat pravdu, které bude silnější než nánosy, jež na vás ulpěly.

Hůře už se to však dělá, jestliže vaši předpojatost způsobuje nějaký váš sklon a rozvinuté vlastní přání. Vaše chtění v takovém případě totiž znemožňuje vidět pravdu v jejím celku a buď si záměrně vybírá jen část pravdy, nebo pravdu zcela přetváří a deformuje do takové podoby, jaká vyhovuje přání vašeho nitra. Máte-li nějaký sklon, jehož se nechcete vzdát, i v samotném Slově Poselství Grálu si najdete pasáže, jež použijete jako argumenty na jeho obhajobu, a naopak všechny části, které poukazují na nesprávnost takovéhoto sklonu, jednoduše neuvidíte. Ne že byste si snad konkrétní věty, které o tom hovoří, nepřečetli, ale jejich podstata vůbec nepronikne do vašeho nitra a ve svém chápání jim budete přikládat jiný význam.

Například muži, kteří se vnitřně nechtějí hýbat, nechtějí na sobě pracovat a všechnu svou vinu by nejraději hodili na někoho jiného, budou v Poselství Grálu velmi rádi číst o selhání ženství, o devastujícím vlivu, jaký pokleslé ženství mělo na celé Stvoření, o tom, jak to musí být nyní ženy, které se vydají jako první opět ke Světlu. A naopak zůstane jejich nitro nedotčeno všemi pasážemi o tom, že muži musí ženy na této cestě podpořit, vytvořit jim pro to podmínky a především se vzdát vedoucí a určující role a vrátit ji nazpět ženám, jimž náleží.

To, co za věcnost a věcné hodnocení argumentů vydáváte vy, je z největší části pouze práce rozumu, nikoliv ducha. I rozum sice může být schopen věcnosti, ale to jen takový rozum, který je očištěn a prozářen jasným, živým duchem usilujícím o poznání pravdy. Takový rozum pak dokáže vedle sebe věcně a logicky klást argumenty a skládat dílky skládačky k sobě tak, jak k sobě skutečně patří, a nebude se snažit naroubovat nějaký argument na obhajobu určitého názoru, s nímž daný argument vůbec nesouvisí nebo jej přinejmenším nedokazuje.

Proto je k vám ze všech stran voláno, že se musíte zbavit svých vlastních přání. Ta vám totiž zcela spolehlivě brání v poznání pravdy a Boží vůle a znemožňují vám jakoukoliv věcnost. Přitom právě věcnost je hlavním požadavkem, který vám stanovil Pán, když vám zde na Zemi své Slovo zanechal. Toho buďte pamětlivi.