Mezi lidmi panuje často rozšířený omyl o tom, co je to vědomé konání. Lidé si často myslí, že když například někdo koná vědomě zle, projevuje se to tím, že si dotyčný ve své hlavě, tedy v myšlenkách, uvědomuje, že koná zlo. Jistě, i takoví lidé existují, nicméně to už jsou ti nejzkaženější ze zkažených.

Jsou ovšem pouhou špičkou ledovce. Mnohem rozšířenější je vědomé temné konání, kdy si daný takto jednající člověk ve svých rozumových myšlenkách neuvědomuje špatnost svého jednání, ba naopak je ještě přesvědčený o tom, že je světlý. I když byste to v takovémto případě označili za konání nevědomé, je to omyl, protože si pletete takzvané denní vědomí se skutečným vědomím, které je mnohem hlubší a všeobsáhlejší.

Podstatou vědomého konání je rozhodnutí člověka pro to nebo ono, přičemž měl možnost seznámit se s tím, jaké podstaty je daná věc, pro kterou se rozhodl – tedy byl seznámen s pravdou. Lidstvu bylo již velmi dobře vysvětleno, v čem zhřešilo a hřeší, a přesto lidé dál konají proti světlu a dál chtějí prosazovat svou vůli. Není to již nevědomé konání, nýbrž otevřené a vědomé postavení se Stvořiteli.

Týká se to, žel, i těch, kteří předstupovali před oltář Pána a slibovali mu věrnost ve všech proměnách bytí. Všichni jste slyšeli o povolaných, kteří našli cestu k Pánovi, když dlel na Zemi, a kteří po určité době obrátili svůj směr, Pánovo slovo odvrhli jako bludné, jeho samotného začali považovat za pouhého člověka a vůbec zaujali bezpočet různých nesprávných postojů.

Stalo se to, když tlak Světla postavil tyto povolané před pravdu, čímž se tito lidé dostali na křižovatku, na níž si museli vybrat ze svou možností: Buď si své chyby připustí a začnou usilovat o jejich nápravu, nebo se rozhodnou tyto chyby podržet. Bylo to vědomé rozhodnutí, které učinili, vůbec nebylo nevědomé. Dali přednost svému chtění před tím, jaká je vůle Boží. To mělo za následek jejich pád do hlubin, jelikož se zatížili takovou vinou, která již nemůže být smazána.

Nejinak je tomu i dnes. Tlak Světla se neustále zvyšuje a lidstvo je stále více a více stavěno před rozhodnutí, která mají za následek vykonání očisty. Lidé svou volbou buď ze sebe odhodí to, co se vzpírá vůli Boží, nebo zformují takové útvary viny, které je nenávratně stáhnou do rozkladu. Už nejde nekonat. I vlažnost a váhavost je totiž rozhodnutí – rozhodnutí nevřadit se do vůle Boží cele, což je to samé jako vůbec.

Lidé, dost času jste měli na svou proměnu. Všechna vaše rozhodnutí už jsou vědomá, a proto neexistuje omluva pro jakékoliv jednání, které nevykazuje naprostou a bezpodmínečnou ochotu vřadit se do řádu celého stvoření. Jen ti, kteří toto splní, budou moci setrvat v Tisícileté říši – všichni ostatní si svůj rozsudek podepsali sami.

Amen.