Jednou ke mně odkudsi zdáli dolehlo volání bytostné víly. Měla velmi jemný a něžný hlas a milou tvář. Ze všeho, co ke mně vysílala, byl cítit ohromný klid a čistá láska radostného sloužení.

– – –

Jsem víla a mým úkolem je léčit a pomáhat. Působím především na loukách a paloucích. Procházím jimi a kde vidím, že nějaká rostlina trpí chorobou nebo jen potřebuje osvěžit, tam přikládám své ruce. Dokáži léčit a zprostředkovávat sílu k zotavení či posílení. My víly máme velmi jemné tělo, a proto dokážeme pomoci na jemnější úrovni než třeba elfové.

Pečujeme zejména o květiny, ale pomoct samozřejmě dokážeme i trávám, křovinám i stromům. Zvířata léčíme velmi výjimečně, od toho jsou jiní bytostní. Ačkoliv se zdržujeme zejména na volných prostranstvích se spoustou květin, když nás o pomoc poprosí déva nějakého stromu v lese, můžeme jít i tam. Stejně tak lesem procházíme na cestě mezi různými palouky – je to jednodušší, než se vrátit do jemnější úrovně a z ní zase sestoupit do nižší. Na cestě však nesmí být nic, co by nás zraňovalo. Jakékoliv nepěkné záření cítíme velmi bolestně a musíme se stáhnout. Ale ani čisté, avšak hutnější záření nám nedělá dobře. Proto jsme ani za dávných dob, kdy bylo lidstvo ještě čisté, nechodily do blízkosti lidských osad. Nanejvýš tak v noci, když byl všude klid. Občas jsme se sice přiblížily i ve dne, abychom se podívaly na činorodé působení ducha, ale ani tehdy byste nás nenašli například přímo ve městech. Jsou jiní bytostní, kteří dokáží léčit rostliny rostoucí ve městech, a co nezvládnou oni, tam můžete pomoct vy, lidé. Pro nás je v blízkosti lidí příliš rušno – svým zářením nám nejvíce vyhovují klidné louky.

Kvůli vám však nemůžeme působit všude tam, kde působit máme. Nemluvím jen o tom, že jste si pro sebe zabrali mnohem více půdy, než vám přináleží, a že na další místa jste rozmístili své věci s nepěkným zářením, kvůli němuž se nemůžeme přiblížit, ale také o tom, jaké myšlenkové útvary vytváříte. Jako mlžné závoje i těžká mračna se tyto formy převalují i na místech daleko od vás a nám pak musí pomáhat bytostní vzduchu. Až louku pročistí, pak teprve můžeme přijít my.

Když jsem se zeptal na tanec, se kterým si lidé víly spojují, smála se. A smála se hlavně tomu, co za tanec považujeme my.

Ano, rády tančíme. Je to součást našeho působení. I pohybem se utváří záření – když je to pohyb krásný, je záření krásné; když je to pohyb nehezký, je záření nehezké. To, co vy nazýváte tancem, je přece k smíchu. Jen se na sebe podívejte, jak u toho vypadáte! Vy necítíte, co z vás v takových chvílích vychází? Kde je krása a plynulost pohybu? V pozemských tělech samozřejmě nedosáhnete takové vnější ladnosti jako my víly, ale sílu dokážete zprostředkovat vyšší – to je přece dáno vaším původem. To byste však museli hledat pravou krásu, a ne si libovat v chaotických záškubech či nízkosti.

Liší se nějak vaše působení ve dne a v noci?

Tak jako se liší proudění sil ve dne a v noci, ba i v různých částech dne či noci, tak se také liší naše působení. Ve dne jsme veselejší a živější, v noci pak tišší a vážnější. Neprojevuje se to však jen formou tance, ale například i různá onemocnění rostlin léčíme v různou dobu. S tím souvisí i to, kdy je nejvhodnější sbírat některé léčivé bylinky. Už vaši předkové přece chodili na některé z nich ve dne a na jiné k večeru nebo v noci. I vy byste se měli znovu naučit vnímat, kdy má která rostlina největší sílu. Nesmíte si to ovšem plést s „čarodějnictvím“, které si libovalo jen v efektní formě. Pokyny „trhat za úplňku, až sova třikrát zahouká“ přece nemají smysl.

– – –

Tento text je ukázkou z knihy „Vzkazy bytostných II“, kterou si můžete společně s ostatními zakoupit v našem obchodě.

Kdykoliv si nebudete vědět rady, zeptejte se nás, my jsme vám přece pořád nablízku a rádi vám poradíme.