Slovanské národy, slyšte, co k vám volá váš Pán. Měli jste předcházet lidstvo jako ti, kteří směli být vyhlédnuti ke světlému splňování poté, co selhal povolaný německý národ. Mohli jste se jednou stát vyvolenými, to ano, ale to byste museli nastoupit cestu vnitřního očišťování, zušlechťování a zrání, k čemuž se vám dostalo bohatých pomocí.

Ale co jste s těmito pomocemi udělali? Jen se na sebe podívejte – podívejte se do svých niter, co v nich ve skutečnosti bují. Čemu v nich dopřáváte prostoru a výživy namísto budování vřelého a stále pevnějšího vztahu ke Stvořiteli. Chcete se chvástat svou povolaností a cítit se více – úplně stejně jako se více cítil německý národ, v jehož středu tehdy působili Vyslanci. Vždyť už jste se začali oddávat úplně stejným myšlenkám o prastarosti a výjimečnosti své rasy, zatímco v ostatních národech vidíte svého nepřítele, který vás chce zničit. Jako byste zapomněli, kam takováto vlákna nakonec vedla! Takto nevypadá pravá hrdost na svůj jedinečný druh a na své kořeny. Takto vypadá pýcha.

Nikoli venku máte hledat nepřítele, ale sami v sobě! Sami jste si tím největším nepřítelem! Ne někdo zvenčí, ale vy sami zabíjíte vše světlé, co jste měli společně budovat. Tím, že nechcete vidět své chyby a svalujete je na jiné, odvrhujete pomocnou ruku, která vám byla z lásky podána. Nechali jste se strhnout nenávistí, zatímco ze rtů vám plynou slova o tom, jaké jste mírumilovné povahy. Místo toho, abyste se postupně sjednocovali, vzdalujete se od sebe čím dál tím více, a dokonce spolu válčíte. Světové dění vám dává obraz o vás samých. Nemůžete to popřít.

Celé zástupy se vás narodily do slovanských národů – vás, kteří jste se měli sdružit kolem jediného pramene, a tím se začít postupně sbližovat. Kdybyste skutečně šli k jednomu cíli, vaše cesty by se musely stále více sbíhat, až byste nakonec byli jedním národem, jak o tom ostatně mnozí sami sníte.

Ale vy jste si nechtěli dát tu námahu, která je k tomu potřebná. Většina z vás je nesmírně liknavá. Nepracuje na sobě ani nepřispívá k budování – nanejvýš tak nějakými povrchními kroky, které neposunou vpřed ani vás samotné, ani chtěnou výstavbu.

Jiní si ve svých fantaziích budujete celé falešné světy, které vám lahodí mnohem více než to, co pro vás určil Stvořitel. Tyto vybájené světy plné vašich falešných představ o ušlechtilosti a o spojení se Světlem navíc stavíte na odiv, předkládáte je ostatním a upínáte jejich pozornost k sobě, nikoli ke Slovu obsaženém v Poselství Grálu. Dokonce jste si na to založili celé školy a pořádáte o tom semináře! Takto do svých sítí lákáte další lidské duchy, kteří vám mnohdy – buď ze stejnorodosti, nebo z nezralosti – podlehnou, a kvůli tomu pak nechybí ke chtěné výstavbě jenom vaše síly, ale také ty jejich. Jak pak chcete něčeho dosáhnout?

A nakonec jsou mezi vámi takoví, a není jich žel málo, kteří působí naprosto otevřeně nenávistně, vybízejí k tomu i ostatní a ještě to vydávají za službu Světlu. Jen velká vnitřní zvrácenost je schopna „ospravedlnit“ takovýto „boj“ plný urážek, nízkých slov, pomluv a jedovaté zášti. Kdo necítí vnitřní odpor při pohledu na takovéto štváče, ten těžko může platit za dobrosrdečného a vřelého.

Takto si stojíte, a ne jinak. A tak zatímco stále mluvíte o ušlechtilé slovanské rase, ani nepozorujete, kolik pomocí už vám bylo odňato. Přicházíte o spojení se Světlem, aniž byste si toho všimli! Některá takováto vlákna dokonce už směla být zakotvena jinde – na půdě, která není obývána vámi.

Zato na vás se řítí neveselé dění. Ale vy jej stejně budete považovat za úklady „zlých“ národů a nebudete chtít vidět, že jste si jej způsobili sami.

Prohlédněte alespoň vy nemnozí, kteří ještě opravdově toužíte sloužit Světlu. Nedejte se strhnout na falešné cesty, a už vůbec ne na cestu nenávisti. Mnohonásobná síla může být dána těm, kteří se budou s upřímným srdcem snažit splnit. Za tři týdny dojde k naplnění dalšího dění, a proto bděte, ať jste připraveni. Vybělte své nitro co nejvíce dokážete. Jen na ty, kdo budou stát v novém rouše, se snese požehnání a milost.