Jednou jsem šel na večerní procházku, když tu na mě ze skály (to je možná trochu nadnesené, tak řekněme spíše z kamenné stěny svahu) doslova vyjukly tři nebo čtyři kulaťoučké tváře s krátkými fousky. Jejich úsměv byl ten nejhezčí pozdrav.
K zobrazení zbylé části příspěvku nemáte oprávnění, nebo nejste přihlášení. Viz stránka Přístup k uzavřené části.