Jsem Matka Země, někteří mě nazýváte Gaiou i mnoha jinými jmény. Slyšte mé svědectví, kterým se k vám obracím. Mluvím za všechny bytostné, s nimiž jste tady na Zemi ve styku – za nás vysoké, kteří mají původ nad vámi, i za ty ostatní, kteří sice mají původ níže než vy, ale kteří ve své příkladné službě přesto stojí daleko nad vámi.

Žijete sobeckým životem, lidé! Velmi sobeckým a bezohledným vůči všemu živému. Tedy i vůči nám, bytostným. Ta nejhrubší z vašich provinění už mnozí vidíte. Vidíte, jak jste vyrabovali planetu, otrávili vodu a vzduch, zničili úrodnou půdu, způsobili utrpení mnoha zvířatům i jejich vyhynutí. Už jen to samo je velmi děsivé – tak děsivé, že vás musí přemoci nejhlubší stud, když se do toho dokážete vcítit.

Přesto to není to, o čem mám dnes promluvit. Je to totiž jen jeden z projevů vašeho sobectví, ve kterém své domnělé potřeby a nízké požadavky stavíte nad všechno ostatní. Nad poklidné, mírumilovné a podpůrné soužití s ostatními tvory. Je to projev, který pro svou hrubohmotnou zjevnost vidí spousta z vás.

Vaše sobectví se projevuje ale i mnoha dalšími způsoby, které už nevidíte. Proto je to však nedělá méně závažnými, ba naopak, mnohé jsou vlastně ještě horší než všechno zlo, které jste způsobili Zemi na hrubohmotné úrovni. Přestože by se tyto další způsoby daly shrnout několika málo větami vaší pozemské řeči, vím, že byste v tom nedokázali poznat to pravé, a tudíž byste to přešli stejně jako všechna jiná varování a vzkazy. Mysleli byste si, že vás se to netýká. Proto vám místo toho musím říct spíše několik konkrétních příkladů.

Ti vnímavější z vás si vždy dokázali například všimnout, že některá místa na Zemi mají mimořádné vyzařování, protože se jedná například o určitá centra energetických drah, o místa zakotvení podpůrných proudů a podobně. Ať už jsou tato místa určena k podpoře vás duchů, nebo nás bytostných, vždy se o ně staráme my bytostní, a proto si je spojujete se „silami přírody“. Vědomě či nevědomě se tedy v souvislosti s těmito místy obracíte vůči nám. Vaše chtění a myšlenky, které si přinášíte, když na takováto místa přicházíte, směřujete k nám. Vy, kteří víte o naší existenci, to děláte s plným vědomím, ostatní to pak podle svých znalostí dělají v různých odstupněních mezi vědomým a nevědomým působením. Ale ať už je to tak nebo tak, vaše citové a myšlenkové útvary se vždy dostanou až k nám. Liší se jen svou silou a ostrostí.

Naprostá většina z vás přitom na takováto podpůrná místa přichází brát. Chcete načerpat sílu pro sebe, vyřešit své problémy, splnit si svá přání… S tisíci různými požadavky v těch nejroztodivnějších formách přicházíte a myslíte u toho jen na sebe. Provádíte u toho různé rituály či jiné postupy, kterými chcete docílit toho, aby vám bylo něco dáno.

Už teď, když toto říkám, vím, jak mnoho z vás si bude myslet, že toto neděláte. Že vy přece přejete přírodě – potažmo bytostným – to dobré, že chcete navázat s přírodou spojení, že chcete přírodě něco dát. Ale to jenom proto, že nejste ochotní si připustit své skutečné chtění, které vůbec není tak světlé, za jaké ho vydáváte. Protože i když přicházíte na tato místa „oslavit“ přírodní síly v důležitých okamžicích, jako například za slunovratu, i když si s sebou přinášíte hudební nástroje, kameny, mušle, květiny a různé jiné věci, které chcete přírodě „dát“, stejně je jádrem vaší motivace snaha splnit si vlastní přání. Přicházíte totiž za zážitkem, který vás má oblažit. Chcete se slunit v tom, že spolupůsobíte s přírodou nebo s námi bytostnými, protože vám to dělá dobře. Šimrá to vaši ješitnost. A není v tom pravé dávání.

My to vidíme a cítíme, nás nemůžete ošidit! Protože my vidíme útvary, které při tom vytváříte. Vidíme jejich pravou podstatu, ne to, co vy chcete, abychom my a okolní svět viděl.

Stavíte se tedy směrem k nám s požadavkem. Požadavkem vpravdě zpupným. Jak myslíte, že to na nás působí? Jak se u toho podle vás máme cítit? Jen si vzpomeňte, jak vás mnohdy zasáhlo jednání nějakého arogantního člověka vůči vám. Jak opovážlivý a zároveň ponižující vůči tomu druhému takový požadovačný přístup je.

Ale vy se takto k nám bez váhání stavíte. Tím, co děláte, po nás ve skutečnosti požadujete, abychom plnili vaše přání! A nejen na místech, o kterých jsem mluvila, ale vůbec všude, kam přijdete. Někdo máte „svá“ oblíbená místa, někdo toto děláte jednoduše kdekoli. Dokonce za tím účelem speciálně objíždíte různé kouty světa.

Tím to ale nekončí. Nejde jen o to, že nás svými citovými útvary bolestně zasahujete. Zároveň nám svou přítomností, tedy svým vyzařováním a vytvářenými útvary, zabraňujete, abychom mohli v klidu pracovat se svěřenými proudy a abychom mohli načerpat z těch, které jsou určeny pro nás. Postavíte se do nich jako překážka a vlastně ještě čekáte, že bychom vám za to měli být vděční. A přitom my se kvůli tomu nemůžeme správně vyvíjet.

Se svým vzkazem se obracím vůči celému lidstvu. Ale tak jako je každý zločin vykonaný za dovolávání se Boha mnohem horší než ten stejný zločin spáchaný „pouze“ z obyčejného zlého chtění, tak nás ve skutečnosti nejvíce zasáhnou city a myšlenky vás, kteří o naší existenci víte. Protože zatímco vyznavači různých „přírodních“ směrů se se svými požadavky obracejí poměrně neurčitě k „přírodě“, vy zneužíváte vědění o nás a obracíte se přímo k nám, abychom vám zprostředkovali zážitky, které byste rádi prožili. Někteří jste si dokonce postavili celé zahrady a dvory, kde podle svých slov spolupůsobíte s bytostnými, ale kde se ve skutečnosti nechováte o nic lépe než různí vyznavači takzvaných „novopohanských“ směrů na jiných známých místech, jako je například Stonehenge. Tvrdíte, že svá místa budujete a spravujete ve spolupráci s bytostnými, ale skutečnost je taková, že bytostní u vás velice trpí! Bolí je to, jak se k nim stavíte. Mnohdy by se nám chtělo dokonce říct: „Nechte nás být! Zapomeňte, že existujeme!“ Tak hrozné to je.

To by však nebylo správné, protože my bytostní a vy lidé máme působit dohromady. My se na to těšíme, až spolupráci znovu navážeme. Jenomže to vyžaduje naprostou změnu přístupu z vaší strany. Vyžaduje to pokoru – pokoru, kterou zatím nemáte. Pokoru, která se projevuje tím, že se budete skutečně ptát a zajímat, co by nám pomohlo. Ne že si sami vymyslíte nějaké své plány a představy a ty se nám pak budete snažit vnutit s pocitem, že nám to musí dělat radost. V této pokoře se navíc přestanete „cpát“ na místa, která vám nepatří. Začnete brát větší ohled. Necháte nás působit i bez své přítomnosti.

Nejvíce mě na tom všem mrzí, že mnozí z vás, kteří si má zprostředkovaná slova přečtete, si je stejně nevztáhnete na sebe a na své působení. Ani vás totiž nenapadne, že byste mohli být sobečtí. Navíc budete mít spoustu přesvědčivých „argumentů“ vycházejících z toho, že jste na svých místech přece mnoho krásného s bytostnými prožili.

K tomu bych vám chtěla říct ještě jedno. Mnozí nepoznáte rozdíl mezi tím, kdy skutečně komunikujete s námi, a tím, kdy jste napojeni pouze na vlákna stejnorodá s vašimi přáními a představami. Sice se mnohokrát cítíte oblaženě po nějakém dnu stráveném na vaší zahradě nebo jinde, ale to jsou jen pocity a jediné, co se v takovém případě občerstvilo, bylo vaše ego. To se napojilo na střediska o stejné vibraci – vibraci požadovačného braní a povznesení se. Je to stejné, jako když se „milovník přírody“ vydá na výlet do krásné přírody a tam se celý den kochá. Jeho to uspokojilo, ale bytostní se před ním museli skrývat.

Tento příklad znáte, ale povětšinou si nejste ochotni připustit, že byste se chovali stejně. Ale Bůh nám pomůže, abyste nám už nemohli takto ubližovat. Osvobodí nás od vás a vašeho vlivu. Dostane se nám větší ochrany, která se ukázala jako nutnou.

Zároveň ale zdravíme ty z vás, kteří k nám mají pěkný přístup. Radujeme se z toho, co k nám vysíláte. Vám bych chtěla říct ještě jedno. Čisté chtění je základ všeho. Když si toto čisté chtění zachováte, pak určitě najdete způsoby, jak s námi spolupracovat a jak nám pomoci. Uvidíte, že si každý najdete způsob, jak s námi komunikovat. Ptejte se nás. Nemusíte se bát a nemusíte projevovat nějakou křečovitou snahu. Vždyť my vás známe a vidíme, jaké máte dary a nadání. Proto víme, jakým způsobem vám máme předávat to, co vám chceme sdělit. Někdo nás budete přímo slyšet, někdo jednoduše jen vnímat, někomu se to ujasní ve snu… Zkrátka, způsobů je mnoho. Zabránit tomu může jen strach nebo nečisté úmysly. Proto se nebojte, že byste to nezvládli.