Jako pomoc vyvíjejícím se lidským duchům vyzařují ze svých míst dolů prastvoření, kteří jako nejsilnější sloupy v sobě chovají jednotlivé ctnosti a přitažlivě působí na všechny, kteří s nimi dokážou navázat spojení. Pomáhají jim směřovat k ideálu, protože sami tento ideál ztělesňují a ve své síle přitahují to, co je slabší.
Má-li být dnes promluveno o mužství, pak je potřeba vzít v úvahu ty z prastvořených, kteří takto působí na muže. Chovají v sobě mužské ideály, jako jsou pevnost, přímost, odvaha a hrdinství a mnohé další. Všechny tyto principy by se daly shrnout slovem „rytířskost“, protože pravá rytířskost – správně chápána a vykládána – v sobě nese všechny ideály mužského působení.
Proto vůči zmínkám o rytířství nemohou zůstat neteční žádní muži, kteří v sobě nezahrabali živou jiskru ducha. Jejich duch musí zareagovat toužebně, protože cítí, že v naplnění těchto ideálů spočívá jeho smysl bytí a jeho cesta k blaženosti. Je zákonité, že každý z mužů si pojem rytířskosti i všechny s tím spojené ideály vykládá podle své aktuální zralosti a čistoty, čímž je více či méně zužuje nebo strhává do pozemského, nicméně základem toho, proč se cítí být takto přitahován, bývá pravá touha tryskající z hlubin nitra. Touha, která má potenciál muže přetvořit, pokud si zachová věrnost těmto ideálům a půjde jim odvážně vstříc.
Prvním a nejdůležitějším z těchto ideálů je věrnost Bohu. Bez ní by nic ostatního nemělo smysl a bez ní by ani ostatní ideály nemohly být naplněny. Bez uznání existence Boha a sklonění se před Jeho zákony nelze směřovat za ničím ideálním, protože vše ideální pochází jedině od Boha. Jakákoli snaha vyloučit Boha z rytířských ideálů a ctností nutně vede k velkému zúžení a vyprázdnění, takže ze všeho ostatního zbudou jen duté skořápky bez skutečné náplně.
Ostatně toto v sobě mají přímo či nepřímo obsaženy mnohé legendy o rytířích, ve kterých se rytíři vydávají například hledat Svatý Grál a uspějí jedině tehdy, když pochopí, že se nejedná o nic pozemského. Při tomto hledání se vydávají na cestu, na níž musí porazit různé nestvůry, které nejsou nic jiného, než obrazně vykreslené nástrahy číhající na rytíře jak venku, tak především v jejich vlastním nitru. A tak se cesta k Bohu stává cestou plnou přísného překonávání sebe sama, což je ten nejlepší návod, jaký lze ohledně správné cesty ke Světlu dostat. Muž má být v tomto příkladem a hrdinně se postavit čelem všem svým neduhům, bez bázně je odhalovat a pojmenovávat a zmužile je od sebe odkládat. Tím se stane vzorem ušlechtilého bojovníka, protože ten hlavní a nejdůležitější boj se stejně odehrává v nitru člověka.
Další z vlastností, které mají být společné všem mužům, je pevnost. Pevnost charakteru, pevnost řečeného slova, pevnost obsažená v činech. Sami cítíte, že když muži pevnost schází, jsou jeho slova i jeho činy nejasné, nejednoznačné… zkrátka, nedá se o ně „opřít“. Jinými slovy, nedá se na nich stavět! Ale muž je zde od toho, aby pomáhal v budování. Je sice více obrácen ke hmotě, a proto je jeho budování hutnějšího druhu než u ženy, ale přesto všechno pochází z ducha, a tudíž i on buduje především duchovně. Hmotně teprve až ve druhé řadě. K tomu je potřeba vnitřní pevnost, aby i výsledky byly pevné a neotřásly se při sebemenším náporu.
Rozhlédněte se ovšem po řadách mužů, kteří o sobě tvrdí, že by rádi sloužili Bohu nebo že už tak činí. Najdete mezi nimi převážně dva druhy. Jedni sice navenek pevnost projevují, ale jejich pevnost není ušlechtilou pevností v pravém slova smyslu, nýbrž jen tvrdostí často vyhrocenou až do fanatičnosti, protože v jejich nitru schází láska a čistota. Proto působí ničivě, a ač si o sobě myslí opak, ve skutečnosti boří všechno světlé, s čím se setkají, jelikož přítomnost něčeho světlého nesnesou.
A pak jsou zde druzí, ještě početnější, kteří se projevují slabošsky. Zbaběle se skrývají před jakýmikoli nepříjemnostmi spojenými se zaujetím pevného postoje a snaží se vykroutit z nutnosti zaujmout přímé a jasné stanovisko. Kroutí se tím více, čím silněji jsou napnutými vlákny přiváděni ke křižovatce, která si žádá jejich rozhodnutí. Jejich „ano“ nebo „ne“. Jenže oni jsou příliš zbabělí na to, aby dokázali přijmout zodpovědnost. Proto se skrývají také před svými chybami, protože i za ně by museli přijmout odpovědnost a pokorně se z nich vyznat před Stvořitelem.
Ani jedni, ani druzí tedy nemají ve stvoření žádnou cenu. Nejsou upotřebitelní k výstavbě! A je jich mnoho, nevýslovně mnoho. Zdá se, jako by praví muži nebyli nikde k nalezení.
Grál však volá do služby muže opravdové, tedy muže pevné! Takové, kteří se nezaleknou nepříjemností a překážek. Takové, kteří mají čisté chtění a smýšlení, neboť jedině ono jim dá do rukou kompas, s nímž bezpečně najdou cestu vzhůru. Vzmužte se, chcete-li dále trvat. Staňte se pravými muži, jinak budete nepotřebnými trubci, kteří jsou určeni k vymazání z knihy života.