Navzdory veškerému vědění, kterého se lidem dostalo, a zejména pak těm, kteří mají v rukou Slovo přinesené Synem Člověka, si téměř nikdo nechtěl ujasnit tu úplně nejzákladnější věc, a sice zákonitost všeho dění ve stvoření. Lidé si jenom myslí, že o zákonitosti vědí a že ji uznávají, ale ve skutečnosti činí pravý opak, ačkoli si to nikdy nepřipustí.
Podle zákona může z každé příčiny, tedy z každého zasazeného semena, vyrůst jen takový následek, tedy takový plod, který odpovídá tomu, co bylo zasazeno. To všichni vědí, ale přesto stále sázejí nemocná a falešná semena a očekávají, ba přímo požadují, aby jim vyrostly chutné plody odměny.
Svým přístupem a vnitřním postojem dávají najevo, že jejich lidské přání má stačit na to, aby zákonité dráhy, po nichž musí vše putovat, přestaly platit a stalo se něco naprosto nepřirozeného – tedy aby tomu, kdo sázel bodláčí nebo pálil a ničil, vyrostly lahodné, šťavnaté plody, na nichž by si mohl dle libosti pochutnávat.
Jak nesmírně malí v tomto jste! Pořád doufáte, že můžete zůstat stejní, jací jste, a že přesto budete zachráněni. A potom se divíte, když koloběhy dospějí ke svému konci, a je vám vzato vše, co vám bylo milostivě svěřeno, ale co jste nevyužili správně. Divíte se, když jste následkem svých vin samočinně odvrženi pryč, a stále se chcete chovat, jako byste patřili mezi ty, kdo mají spojení se Světlem a jeho podporu. Divíte se, když vám někdo řekne, že už nemáte přístup ke vznešeným slavnostem Grálu, a málem si ťukáte na čelo, protože něco takového vám přijde úplně nemyslitelné. Vždyť se ve svých chrámech či svých domovech tak jako tak sejdete a „slavnost“ si uspořádáte.
Jenomže je to „slavnost“ v uvozovkách. Správným výrazem by pro to byla „oslava člověka“, protože ničím jiným to není, i když třeba navenek zachováváte formu, jaká se používala kdysi na Hoře. Slavnost Grálu to skutečně být nemůže, protože tomu chybí to hlavní – požehnání od toho, kdo je Grál. Toto požehnání se nemůže dostavit, protože jednáte proti Němu, proti Boží Vůli. Nemůže se dostavit podle zákona! Zákona, který je nezměnitelný, od počátku existující. Nic se nemůže odehrát jinak než podle jeho drah.
Ale vy se toho přesto domáháte! Šťavnaté plody považujete za své právo a cítíte se rozhořčeni a uraženi, když se vám jich nedostane a když vás místo toho zasáhne bolest a utrpení.
Jak bídní jste a za jak vysoce povznesené se považujete. Jenomže nic vám to nebude platné. Zákon se na vás naplní vždy, do posledního zrnka, které jste kdy zasadili. A nyní ještě rychleji a neúprosněji než kdy dříve. Čas mezi zasetím a sklizní se dnešním dnem ještě více zkrátil, takže se vám urychleně dostane těch plodů, jimž jste svým rozhodnutím dali vyrůst. Už nebudete mít čas, abyste mezitím nápravou svých postojů zmírnili následky toho, co vás musí zasáhnout. Kdo se nyní staví proti Boží vůli, kdo chce jakkoli zadržet světlé dění, ten bude zákonitými plody svého činu sražen tak, že už nevstane. Nikdy!
Každý dostává příležitost jen jednou. Jen jednou se jí může buď v dobrém chtění a úsilí vší silou chopit, anebo se k ní postavit netečně, liknavě, či dokonce s odporem. Rozhodnutí však učiní v každém případě a dál už je to jen působení zákona.
Kolem mnohých z vás tato možnost už prošla a zákon se na vás naplnil. Podle svého chtění jste buď byli buď pozvednuti do výše, kde se smíte dále namáhat, nebo jste ztraceni, ať už se k této skutečnosti budete stavět jakkoli. Na působení zákona nemůžete změnit vůbec nic.
A vy, pro které se koloběh dění naplnil právě teď, mějte se na pozoru! Jen jednou se můžete rozhodnout, zda půjdete cestou vzestupu, nebo zatracení. V Tisícileté říši všechno vaše rozhodování přináší účinky okamžitě. Můžete se rychle osvobozovat z pout svazujících ducha, nebo se rychle zřítit, a to nenávratně. Meč Boží Vůle je zakotven a skrze něj proudí tlak, který všechno svírá a nutí k urychlenému uzavření.
Bůh je Zákon! Proto sejte jen to správné, neboť plody dostanete jedině podle zákona, který se vždy naplní silou, proti níž nic nezmůžete.