„Já jsem cesta a život, nikdo nepřichází k Otci, jen skrze mne.“ Takto k lidstvu promlouval Syn Boží a v jiné formě o dva tisíce let později také Syn Člověka. Jen oni mohli plným právem toto říci, protože mají dokonalé vědění o zákonech stvoření, sami jsou těmito zákony, a tedy i cestou vedoucí k Bohu.
Avšak jejich pokorné následování, které jediné může dovést do světlých zahrad věčného působení, se lidem zdálo příliš málo. Necítili se v tom spokojení, protože by nemohli platit za velké. A oni za velké platit chtěli! Chtěli se alespoň zčásti, když už ne rovnou zcela, podílet na věcech, které náleží jedině Bohu. Chtěli být pány, chtěli mít možnost zajistit si splnění všech svých přání.
V době přicházejícího soudu spojeného s pozemským životem Syna Člověka se jejich úsilí v tomto ohledu vystupňovalo více než kdy dříve. Ze všech stran se vynořili okultisté všeho druhu, kteří hledali nejrůznější způsoby, jak násilím dosáhnout svých cílů. Objevili zákonité působení myšlenkových útvarů a útvarů citového chtění na pozemskou hrubohmotnost a začali se jednostrannými, nepřirozenými způsoby cvičit v soustředěném vytváření těchto útvarů, k čemuž vynakládali veškerou svou sílu, a pokud to uměli, tak také sílu jiných lidí, které si ve svém působení k sobě připoutali.
Na základě dílčích a v porovnání se skutečností jen vnějších úspěchů, které si donucením vymohli ve zneužití přirozených zákonů, nabyli přesvědčení, že odhalili tajné zákonitosti světa, že do nich mohou libovolným způsobem vstupovat a že se nakonec v završení svého výcviku mohou vyvinout až do pozice bohů, kteří nepodléhají zákonům, karmě… zkrátka jsou zcela neodvislými pány, kteří mohou vše.
„Má vůle se staň!“ – tak v konečném důsledku křičelo jejich nitro.
Že objevili pouze vnější výběžky skutečných zákonů ve stvoření, že svou činností spoutali svého ducha a přivázali ho k temným hlubinám, to už tito „velikáni“ nepozorovali. Místo toho se považovali za „zasvěcené“, tedy ty, kteří mají mnohem větší vědění než obyčejní lidé. V rámci jejich nepřirozeně vycvičeného vnímání nebo umělého vysouvání astrálního těla z pozemského těla „komunikovali“ s bytostmi obývající jiné sféry, od nichž se dozvídali nové a nové „poznání“. Nakonec se ve svém velikášství stali neschopnými poznat, že takto získávané „poznání“ vůbec není pravým poznáním, že bytosti, s nimiž takto komunikovali, vlastně vůbec neexistují, protože jsou to jen výplody vlastní chorobně vybičované fantazie nebo dovedně podstrčené útvary a obrazy pocházející z temna.
Přesto si byli neotřesitelně jistí svou dokonalou znalostí světových zákonů a tím, že právě jejich cesta je tou, která přináší vrchol duchovního vývoje. Sami chtěli určit tuto cestu, stát se branou či cestou k dokonalosti. –
Jedním z neblahých důsledků toho, že se vy, kdo se hlásíte k Poselství Grálu, považujete za jiné, než jakými jsou „obyčejní“ lidé, je to, že se vůbec nedokážete věcně poučit z toho, co vás obklopuje. Cítíte se totiž příliš povznesení nad chyby běžných lidí. Myslíte si, že když jste si v knize Pravdy přečetli o zákonech stvoření, že už je tím také dokonale ovládáte. S politováním či pohoršením se pak díváte na přívržence pokřivených duchovních směrů, například stoupenců nejrůznějších forem magie, aniž byste si všimli, že z některých z vás se stali okultisté v pravém slova smyslu! Své vlastní představy chcete vydávat za pravé vědění, dovoláváte se u toho Grálu a jiných vznešených pojmů či bytostí, a přitom jste to dopracovali až do žalostného stavu, kdy nepoznáte skutečnost od fantazie a kdy nevidíte, že jste jen loutkou nejtemnějšího temna, které si vás škodolibě vodí, jak se mu zachce.
Dali jste se na magii! Jenom to nevidíte, protože vaše forma je jiná než u běžných okultistů. Vede vás vypínavost a pýcha, chcete si prosadit svá přání. Vysnili jste si nějaký svět, ve kterém jste pochopitelně velice důležitými osobami, jako například nejvyšším kněžím či jiným zprostředkovatelem Boží vůle, a tento svět silou své vůle a svým chtěním neustále stavíte. I hrubohmotné pomůcky si k tomu vezmete, jako například meč, který je silným zářičem. Také do toho bez váhání zapojíte i další lidi, kteří vám mají sloužit při budování vaší představy. Aby jejich podřízení bylo o to silnější, dokonce si je k sobě, aniž by to pozorovali, přivazujete jemnohmotnými nitkami. Řekněte, v čem se tedy vaše konání liší od okultistů a jejich rituálů?
Podobně jako když herci v divadle vytvoří neskutečný svět, do něhož vtáhnou publikum, aby s nimi něco prožilo, tak jednáte také vy. Jenomže herci vědí, že divadlem vytvořený svět není skutečný, a vytvářejí jej pouze dočasně a pouze k tomu, aby lidem umožnili prožít něčí příběh, jako ho byli opravdu účastni. Zato vy takto divadelně či rovnou „magicky“ vytvářený svět nejen že sami považujete za skutečný, ale také jej považujete za cíl a snažíte se v něm setrvat.
Vysnili jste si, jak má vypadat budoucí život podle Světla, a chcete objasnit cestu ke Světlu, sami touto cestou být!
Nejhorší z okultistů nezhřešili tak jako vy. A přitom i oni se nyní utápí v bezedných hlubinách, trpí nejtěžšími mukami. Mnozí už poznali, čemu se to propůjčili a jak velmi se mýlili, když se považovali za pány. Ve své omezenosti si zahrávali se silami, které samozřejmě musely přivodit jejich pád. A vy si zahráváte s ještě vyššími pojmy! Vědomě, po uznání Poselství Syna Člověka. Jak se můžete opovažovat vykládat cestu Grálu, když o ní nic nevíte, a ještě přitom provozovat magii! Jak se můžete dovolávat nejvznešenějšího jména Imanuele, když konáte proti vůli Boží!
Nepřipravujete nic než utrpení sobě a ostatním, které jste strhli s sebou a kteří vás mnohdy bez váhání a nadšeně následují! Utrpení, jaké si vůbec nedokážete představit. To nejhorší, co jste mohli prožít zde na Zemi, je jen stínem utrpení v hlubinách zatracení.
Mějte se na pozoru, lidé, před takto jednajícími! Zaplétají sebe i vás do strašných pout, z nichž není úniku!
Jedinou cestu k Bohu vám ukázali jeho Synové. Nedejte se vymyšlenou cestou vypínavých lidí, jestli chcete dojít až ke své spáse.