Když v době připravujícího se a částečně již probíhajícího přelomového dění, které s sebou přinášela pozemská inkarnace Vyslanců Světla, lidé ve velké míře objevili spiritismus, antroposofii a různé jiné směry, bylo to pro ně něco nového, v čem spatřovali východisko ze strnulých církevních dogmat nebo úplné materialistické nevíry v cokoli nehmotného. S nadšením se vrhli na tyto nové či znovuobjevené směry v domnění, že tím pokročí ve svém vývoji. Například v případě spiritismu se přesvědčili o existenci záhrobního světa, a tudíž o pokračování života i po pozemské smrti.
Že se však pro ně nejednalo o skutečný pokrok, to následně dokázali tím, že dále na své cestě k poznání a k Pravdě nedošli. Zůstali totiž stejní, jakými byli, než přišli k novému směru. Ať už jim daný směr či daná nauka daly cokoli, co se tvářilo jako nové, nepřimělo je to přehodnotit své vlastní vlastnosti a postoje a nepřimělo je to ani k větší duchovní čilosti, která by je vedla k hlubšímu zkoumání zákonů ve stvoření. Nespokojili by se pouze s prvními, velice povrchními a mnohdy i zkreslenými střípky pravdy. To by totiž museli následně zákonitě přijít i k Poselství Syna Člověka a poznat jej.
Až na velké výjimky, které k Poselství takto skutečně dospěly, však místo toho uvízli v léčkách nastražených jejich slabostem, jako obvykle pochopitelně především jejich domýšlivosti a pohodlnosti. Nijak je nezachránilo jejich nadšení, ve kterém byly schopni „obětavě“ vybudovat celé velké domy ke společnému setkávání, ani zčásti dobré chtění, které se tu a tam u některých projevilo.
Proto se v jejich případě ani nejednalo o skutečný duchovní pohyb. Poutající dogmata církví vyměnili za poutající teze nových směrů, nevíru v nehmotné vyměnili za fantazijní představy o záhrobí, ale svou sebestřednost a snahu uspokojovat své slabůstky si ponechali. Svým působením tak nevědomky přispěli k dalšímu zaplevelení duchovních cest a k nalíčení ještě většího počtu nástrah pro další a další lidské duše.
Uplynulo přibližně staletí a zůstalo to stejné, jen formy se změnily. Dnes mezi lidmi, kteří chtějí něco více než hmotné, nacházejí oblibu jinak se tvářící směry, jejichž podstata je však stejná jako kdysi, včetně pyšného hledání božství v sobě samém, líného hledání odpovědí na otázky vykládáním karet či jinými hrubohmotnými pomůckami a tak dále. Zkrátka, cesty k osvěžující Pravdě jsou stále plné plevele a zbojníků, takže ten, v kom jednou zahoří opravdová touha po světlém, musí se probojovat velkým množstvím nástrah. Zbytečně velkým množstvím.
Jen v jednom je to ještě horší, než to bylo tehdy. Tehdy člověku stačilo nenechat se zvábit neúplnými či povětšinou spíše zkázonosnými směry vydávajícími se za duchovní, dospět ve svém hledání až k jedinému zdroji vší pravdy a měl před sebou cestu ke vzestupu jasně otevřenou.
Ne že by tomu tak dnes nebylo, jenomže se k tomu navíc přidávají ještě další nástrahy vytvořené vámi, kdo se k Poselství Grálu hlásíte. Jste to vy, kdo jste ještě více zamlžili a zaplevelili cestu ke Světlu úplně stejně, jako ji zamlžují a zaplevelují strnulé a mrtvé církve či rozličné ezoterické směry snažící se vydávat své výplody za světlou pravdu.
To proto, že jste se uznáním Poselství Grálu vůbec nezměnili a podobně jako například tehdejší spiritisté či stoupenci jiných směrů nevykonáváte žádný duchovní pohyb, jakkoli si namlouváte opak. Veškerý váš pohyb je jen zdánlivý! Společně prožitými chvílemi, pozemsky vybudovanými domy či zahradami ani vyslechnutím přednášek a přečtením článků jste nepokročili ani o kousek dál ve svém vývoji, bez ohledu na to, jakými vznešenými řečičkami tyto své činnosti ověnčíte.
Vy, kteří jste měli lidstvu pomoci najít cestu ke Světlu, jste lidem tuto cestu ještě více ztížili, protože kromě všech roztodivných bludných směrů musí ještě navíc překonávat to falešné, co jste s Poselstvím Grálu spojili vy. Není se pak co divit, že takovou vnitřní sílu a odhodlání, které jsou potřebné ke zdolání toho všeho, projeví jen málokdo.
Trpělivost Boha je však u konce. Údery meče je nyní vynucována náprava a vy pod nimi padáte do hlubin.
Nemáte vůbec právo šířit Poselství Grálu a mluvit o něm! Nežijete Slovo, a proto mu jenom škodíte. Nejlépe byste udělali, kdybyste přestali jakkoli veřejně vystupovat, zrušili své domy nebo takzvané kruhy či jiné skupiny, a nepoužívali v souvislosti se svojí činností vznešené pojmy, které znáte z Poselství. Ba i kříž Grálu byste museli mnozí odložit, kdybyste byli dostatečně poctiví vůči sobě.
Protože jste však zcela otupělí vůči skutečnému duchovnímu dění, nečeká se, že byste to doopravdy udělali. Avšak nakládáte tím na sebe jenom další vinu, pod jejíž tíhou budete úpět tak, jak si to vůbec nedokážete představit.
Je Boží vůlí, aby nešířil Slovo ten, kdo Slovo nežije a jehož život tedy k přijetí Slova neinspiruje také ostatní! A už vůbec nesmí někdo takový přinášet ve spojení se Slovem své domnělé „vědění“, ať už by se pokoušel vykládat současné světové dění anebo takzvaně rozšiřovat poznání.
Cesta ke Světlu, tak namáhavě pro lidstvo vybojovaná, musí být očištěna od všech morových nákaz. Chápejte to však správně! Cesta ke Světlu musí být očištěna od vás samotných a toho, co jste vystavěli!
Kolik práce si Ten, který přišel k vaší spáse, dal, aby vám vysvětlil vaše chyby, stále znovu zdůrazňoval nutnost duchovního pohybu a z mnoha stran vás naléhavě upozorňoval na závažnost doby a lehkovážnost vašeho počínání. Dbáte jeho slov stejně málo jako ti, kterým je říkal osobně, když byl na Zemi.
V soudu jste neobstáli, Tisíciletá říše je vám odepřena. Těch nemnoho let, které vám zbývají na Zemi, je už jen kvůli tomu, abyste mohli ostatním v plodech ukázat své skutečné já, z čehož se budou moci poučit, aby se nenechali svést na stejné cesty jako vy.
Taková je naprostá většina z vás, kteří se hlásíte ke Slovu, bez ohledu na národnost a rasu. Jestli vám to připadá tvrdé, je to jen vaše věc. Ukazujete tím jen svou domýšlivost, tak hluboce zakořeněnou, protože si ve skutečnosti vůbec nepřipouštíte, že vy, ano právě vy, byste mohli selhat a být ztraceni. Tím se však také trvale uzavíráte vniknutí světlých paprsků do vašeho nitra, které by vypálily to nesprávné ve vás a pozvedly vás vzhůru.
Jak nesmírně lehkovážně jdete touto dobou! Jistí si sami sebou. Neponoření do hloubky prožívání, povětšinou jen strnulí a kochající se sami sebou a svými domnělými duchovními zážitky. Ano, zážitky, nikoli prožitky. Vždyť si do chrámu i na jiné společné události, které se mají nést ve smyslu Grálu, chodíte pro zážitky, stejně jako si například spiritisté chodili pro zážitky na své seance! Neděláte vůbec nic jiného než oni, jen k tomu zneužíváte mnohem vyšší pojmy! Zatímco oni se chtěli nechat oblažit stykem se záhrobním světem, vy se chcete nechat oblažit Světlem.
Kdybyste byli upřimní, museli byste si to přiznat. Museli byste dospět k tomu, že to, co jste doposud považovali za svůj duchovní pokrok, nebylo ničím nebo téměř ničím a že to oblažovalo jen vaše „já“, a nikoli ducha. Ale vy jste se ve své lenosti učinili neschopným toto poznat, a tak zvysoka pohlížíte na někdejší spiritisty či současné ezoteriky, aniž byste si uvědomovali, že jste na tom hůře než oni.
A nakonec se snad ještě budete domýšlivě ptát, jak by něco takového mohlo zaznít ze Světla, když se po těchto slovech cítíte sklíčeně a beznadějně. Jak pyšný je tento postoj a tato otázka, to už si nechcete uvědomit. Chcete tím opět klást požadavek vůči Světlu, které vám toho dalo tisícinásobně více, než kolik jste vůbec schopni pochopit.
To vy jste měli poslouchat, co k vám zaznívá ze Světla! Mohli jste si to sami přijmout a také to pro vás přijali i jiní. Nemáte vůbec žádné právo se teď divit, když vám dlouho připravované údery meče nyní svými účinky přinesly plody.
Seberte všechnu svou sílu a ochotu k vlastní proměně, kdo ještě můžete, abyste uprostřed těchto trosek mohli v bolestech povstat k novému životu, tentokrát již prostého domýšlivosti, povrchnosti a lenosti. Nepředstavujte si tuto novou dobu, která je již skutečností, pro sebe snadno. Mohli jste ji mít snadnou, ale to byste nesměli zarputile trvat na svých nesprávných postojích.
Světlo pomáhá všude tam, kde je k tomu připravena půda. Hleďte ji tedy udržovat takovou, aby do ní mohl pomáhající paprsek shůry vniknout. Klíčem k tomu je pokora. Až jednou konečně pochopíte pravou pokoru v celém jejím rozsahu a správném významu, pak už vás od cesty do ráje nebude moct nic odklonit. Bez tohoto pochopení jste naopak ztraceni.