Že je ješitnost a domýšlivost největším nepřítelem jakékoli cesty k poznání pravdy, to není nic neznámého. Právě tyto vnitřní postoje znemožňují poznání pravdy, protože kolem člověka, jenž v sobě tyto vlastnosti chová, vytváří husté iluzorní okolí, které deformuje všechny paprsky směřující k danému člověku. On tak stojí uprostřed kalné, nečisté, mlhavé „koule“, skrz níž nepronikne nic, aniž by se to na cestě k jeho vnímání nezkreslilo, nezkalilo, nezúžilo a nepřevrátilo. Zkrátka, cokoli k takovémuto člověku dolehne, je naprosto znetvořené a s původní skutečností – takovou, jaká je – už to nemá nic společného.
Přesto to onen ješitný člověk jako skutečné považuje a na základě takovéhoto pokřiveného vnímání si dělá úsudky, o jejichž správnosti je dokonale přesvědčen. Je-li v něm ješitnost a domýšlivost pevně zakořeněna, zdá se, že nic není silnější, než schopnost takovéhoto člověka překrucovat i ty nejjednodušší pravdy, protože ani zástup proroků by ho nedokázal přesvědčit o tom, co považuje za zcela nemožné… a sice, že on se mýlí a že on není tak skvělý, jak si namýšlí.
Vzpomeňte na ty, kteří se pohybovali v blízkosti Syna Člověka při jeho putování po Zemi. Kolik ješitnosti a domýšlivosti bylo možné nalézt v jejich řadách. A to byli ti, kteří se na zavolání alespoň dostavili a poznali, kdo před nimi stojí! Ale ani samotnému Vyslanci nakonec nevěřili, že vůbec nejsou tak cenní, za jaké se považují. Jakkoli jim to neustále připomínal, přesto výtky, které vůči nim měl, na sebe nikdy nevztáhli. Mnozí se dokonce cítili chváleni, a to právě tehdy, když je Syn Člověka upozorňoval a káral. A tak kráčeli dál vstříc svému neodvratnému pádu, aniž by je mohlo cokoli zachránit. Protože toho jediného, co by je zachránit mohlo, tedy prozření ohledně vlastní malosti a ubohosti, nebyli schopni.
Právě na nich lze ovšem nejlépe vidět, čeho všeho je schopen rozum, když je poháněn ješitností. Jakých neuvěřitelných zvráceností, jde-li o to, aby bylo za každou cenu zachováno zdání vlastní velikosti.
Mnozí ti, kteří si namýšleli, že jsou ti jediní a nejlepší služebníci, byli po pozemském odchodu Syna Člověka konfrontováni s velice nepříjemnou skutečností. Jakmile pominulo válečné běsnění a oni se vrátili na Horu, stalo se něco, co naprosto nečekali. Nebyli přivítání s poctami a úklonami, jak si snad představovali, nýbrž dostalo se jim dokonce odmítnutí! Odmítnutí od Té, která zde jako část Světla samotného zůstala, aby pomohla zachránit, co se ještě zachránit dalo. Ona viděla naprosto přesně, jaká je skutečnost, a viděla tedy, že ti, kteří byli kdysi povoláni, padli. Padli za oběť své ješitnosti a pláště služby jim byly duchovně odebrány.
Avšak místo toho, aby se dotyční pokorně sklonili před pravdou a dali se na cestu pokání, pustili se ve spárech uražené ješitnosti do zuřivého boje proti Té, od které dříve mohli tolik obdržet. Zdálo se sice, že před nimi stojí nemožný úkol: Dokázat, že se mýlí Ta, která se mýlit nemůže! Ale rozum si šikovně poradí s čímkoli, co je po něm žádáno, a tak i tady předvedl veškerou svou chytrost. Přišel s tím, že část bezbytostné Lásky už nemůže být tím, kým je, jinak by přece takové věci nemohla říkat. Zajásali všichni zhrzení, protože náhle měli důkaz pro to, že to Ona se mýlí, jelikož oni jsou přeci ti dobří. A tak se s jásotem zatvrdili ve svém konání proti Světlu, proti Vůli, které se zavazovali sloužit, a přitom se ještě považovali za ty nejvěrnější.
Tragické je, jak mnozí z vás, kdo máte v rukou Slovo Pravdy, jste jim uvěřili. Uvěřili jste jejich zvráceným výmyslům a falešným svědectvím! Právě těm, kteří ve svých vzpomínkách nade vší pochybnost odhalili své nitro, v němž se jako temná havěť uhnízdila jen pýcha a ješitnost. Slov takovýchto lidí si nyní mnozí vážíte více, než těch, která vám zde zanechal Syn Člověka.
Ale toto je možné, jen když se ve vašem nitru nachází stejnorodost. Tedy také pýcha a ješitnost! Jinak by se ve vás myšlenky a názory dávající za pravdu těmto jidášům zahnízdit nemohly. A tak dál živíte výmysly těch, kteří jsou nyní v temných hlubinách lapeni v železných okovech a jejichž vědomí je stále více rozleptáváno, protože se ani po pozemském odchodu nezměnili. A dál matete cestu těm, kteří touží po Světle. –
Podceňujete nebezpečí pýchy, tak jako jej neustále podceňovali ti, kteří směli žít v přímé blízkosti Syna Člověka. I oni si navzdory všemu mysleli, že vykonali mnoho už jen tím, že se dostavili a že vykonávali nějaké pozemské práce, a vůbec si nedokázali opravdově prožít, že se musejí zcela přetvořit ve svém nitru, aby se stali takovými lidmi, jakými být měli. Že se musejí přetvořit úplně ve všem!
Ale už právě v tom je přece ohromná pýcha. Ona je to, která člověku brání v tom, aby prohlédl a poznal, jak moc se ve skutečnosti odklonil od Božích zákonů ve všem – ve svém myšlení, konání i postojích. Proto se také dá říct, že pýcha je do určité míry zakořeněna v každém jednom z vás. Úplně v každém bez výjimky! Pýcha, to přece není jen zjevné nabubřelé a chvástavé chování. Má mnoho podob a projevů. Chvastounství a stavění vlastní osoby na odiv je v tom jen špička ledovce. Mnohem více se pýcha projevuje právě v tom, že si ani v té nejnaléhavější době neuvědomujete, do jak velké hloubky a v čem všem se i vy musíte přetvořit. Protože kdybyste si to skutečně prožili, pak byste také chtěli být lepší – sami, dobrovolně, ze svého nitra! Nepotřebovali byste k tomu donucování ani těžké životní otřesy. Horlivě a s největším úsilím byste každým dnem pracovali na bělení svého duchovního šatu, nezůstávali byste při tom jen na povrchu a také byste nestáli pokaždé užasle před tím, když je vám ukázáno, jak moc nehotoví jste a jak nesprávně v tom či onom jdete.
Byli byste tedy pokorní. A pokora by vás zároveň nejlépe chránila před tím, abyste tak snadno uvěřili těm, kteří se ještě dnes snaží zakalovat pravdu o minulém či současném dění. A je jich mnoho takových, kteří se o sobě namýšlejí, že stojí na veliké výši, na níž ovšem buď nikdy nebyli, nebo se z ní zřítili. Kvůli své ješitnosti si to však odmítají připustit, a proto projevují až nebývalou horlivost v budování klamu… klamu, který kromě nich samotných strhne všechny ty, kteří mu uvěří. Nepřítele hledají v jiných lidech, pranýřují a poučují, ale to shnilé ve vlastním nitru nevidí.
Mějte se před nimi na pozoru, protože to, co šíří, nemá se vzestupem ducha nic společného, ale naopak to s neomylnou jistotou vede k nejbolestnějšímu konci, protože pýcha ani žádný jiný konec přivodit nemůže.