Dobrý večer

Dobrý večer

 

Jaká poezie, když Večerníček ohlásí své stále stejné: „Dobrý večer!“

Také to tak vnímáte? Pro mě jsou to zvláštní chvilky, které se odehrávají přibližně v té době, kdy se ozývá znělka Večerníčku. Jakési kouzlo, které odemyká srdce a zpřítomňuje onu uspěchanou nebo unavenou osobu, kterou někdy takto na večer bývám. A nemusím tuto znělku zrovna slyšet. Jen mě zkrátka zastihne Dobrý večer.

Tyto neopakovatelné podvečerní chvíle mě mohou dostihnout nejen na ztišené venkovské pěšině, ale třeba i na čerpací stanici při tankování benzínu nebo při vycházení ze supermarketu do listopadového stmívání. Jsou to pro mě chvíle, kdy se všechno úsilí spojuje v jeden smysluplný celek, navzdory všem zdánlivým neúspěchům a jako chvějivá kapka v oceánu se jen raduji, že smím žít. Nést v sobě odlesk světla. Tehdy obracím tvář k zapadajícímu či již zapadlému slunci a v mé duši zní poděkování za to, že žiji a že žiji právě zde a právě teď.

A v té chvíli cítím v sobě i nad sebou, nad domem, městem, nad celou zemí chvění a odlesk našeho skutečného Domova. Smíme být součástí této nekonečné krásy a lásky… Tedy buďme!