Jednou jsem si udělal výlet na kole. Uprostřed cesty byl čas na přestávku, a tak jsem sjel z cesty a posadil se se svačinou na kraj paloučku. Zakrátko si ke mně přisedl gnóm. Nebylo těžké uhádnout, z čeho je tak smutný. Pokýval totiž hlavou k opačnému konci palouku, kde měla nějaká skupinka lidí postaveny nejen stany, ale také auta a naftový agregát. Ten zrovna jel na plné obrátky, až to trhalo uši.
K zobrazení zbylé části příspěvku nemáte oprávnění, nebo nejste přihlášení. Viz stránka Přístup k uzavřené části.