Vzkaz strážkyně slovanského národa jejímu národu:
– – –
Odsud, kde působím, k vám vysílám jemnohmotná vlákna pomoci. Sama je přijímám od Paní Země a předávám je dále. Představte si je jako provaz, jehož jednotlivá vlákna mé pomocnice rozplétají a přivádějí tam, kde jsou potřeba. Smutné je však to, že tato vlákna nemohou působit tak, jak by měla, protože se nemají na čem zachytit.

Vzkaz paní Země, bytostné strážkyně této planety, je jednou velkou žalobou na lidstvo, které zpronevěřilo dary, jež mohlo v hojnosti využívat, a neváhalo rabovat a ničit jen kvůli vlastnímu prospěchu. Přesto se v jejím hlase odrážela taková láska, jakou my lidé zřejmě nebudeme moci nikdy pochopit. Vždyť kdo z nás by dokázal s láskou myslet na ty, kdo mu pustoší jemu svěřené území?
– – –