Jeden večer jsem jel autem na delší cestu. Bylo zrovna po vydatném dešti a všude se udělala mlha.
V jednom osamělém zákoutí kolem silnice se u země převaloval obzvláště hustý mlžný mrak. Uprostřed něj jsem zahlédl ženské bytosti, které pozvolna kráčely jedním směrem a do košíků sbíraly cosi ze země.
„Sbíráme velmi hutné útvary,“ řekla mi jedna z nich. Její jméno znělo podobně jako „Elga“. „Tyto útvary jsou tak hutné, že musíme sestoupit do hrubých úrovní, a proto už potřebujeme i tuto hrubohmotnou ochranu,“ ukázala na mlžný opar. Po jeho obvodu jsem navíc viděl další mlžné bytostné – měli mužské formy a svým vyzařováním chránily bytostné ženy uvnitř.
Na jiném místě byla mlha o něco řidší a více rozptýlená – jak do šířky, tak do výšky. V ní jsem viděl jiné bytůstky – byly malé a okřídlené a čistily něco přímo ve vzduchu.
„Je nás více druhů,“ vysvětlila mi Elga, která mě v myšlenkách provázela celou cestu. „Na každou práci je zvláštní druh.“
O kus dále jsem viděl pro změnu to, jak se velký mlhový mrak přelévá kolem kopců a nad loukami. Byl v něm velký houf bytostných – takových jako Elga, ale měli mužské i ženské formy. Pracovali mnohem energičtěji než bytostné na prvním palouku a smáli se u toho a žertovali.
„I když jsme jeden druh, každý jsme jiný. Nejsme přeci ani stroje ani klony, každý máme svou vlastní povahu. Samozřejmě, že vykonáme všechno, co je potřeba, ale když je práce více, každý jde tam, kam ho to táhne. Já mám kupříkladu ráda takováto klidná místa, na jakém jsem dnes, ale občas se vydám i s větší skupinou, když se chci veselit,“ řekla Elga.
O další kus dál jsem ve větším oblaku nad zemí zavnímal několik strážců – avšak mnohem větších než na palouku u Elgy. V jejich středu stála mlžná bytostná, u níž mi na jazyk přišlo slovo „královna“ nebo „paní“.
„Mám na starosti větší území a vedu své pomocnice a pomocníky. Posílám jim sílu a udržuji spojení, aby mohli setrvat v tak hutné úrovni,“ vysvětlila mi.
A protože mě zaujal rozdíl mezi jejím strážcem a strážcem u Elgy, zeptal jsem se jednoho z nich, zda byl kdysi také menší a zda se vyvinul.
„Vyvíjíme se a rosteme, to ano, ale já jsem nikdy nebyl takový jak oni. Mé vědomí bylo už na počátku větší, než mají oni teď,“ odpověděl.
Než jsem oblast, kde se ten večer vytvořily mlhy, opustil, zeptal jsem se ještě Elgy, zda útvary, od kterých zemi a vzduch čistí, vytvořili lidé?
„Ne všechny. Nejsou to temné útvary, jsou prostě jen hutné. Takové vznikají při každodenní práci a nevytvářejí je jen lidé. Mlhy tady byly vždy, i když jste tu ještě nebyli, a byly by tu, i kdybyste se vyvíjeli správně.“
– – –
Tento text je ukázkou z knihy „Vzkazy bytostných III“, kterou si můžete společně s ostatními zakoupit v našem obchodě.
