Byl jsem na procházce zasněženou krajinou. Už několikátý den mrzlo a já si všiml, jak je tu najednou čistěji. Uvědomil jsem si, že mráz očišťuje, a malí bytostní mi i ukázali jak – může se to jevit jako paradox, ale mráz vlastně spaluje, i když zevnitř.

Viděl jsem, jak jednotlivé útvary nečistot postupně zamrzají, až nevydrží ten tlak – tlak čistoty – a prasknou. Tím se rozloží na částečky, které už bez vzájemných vazeb nemají sílu onoho útvaru.

Malinká bytostná, která mi toto ukázala, byla taková bílo-matně-křišťálová bytůstka, která útvarek přiměřený své velikosti zchladila tak, že na něj dýchla, a pak kolem něj ručkama vytvořila ledový obal. Potom nechala útvar dále chladnout a šla se věnovat dalšímu. Mohlo uběhnout přibližně půl hodiny a útvar praskl. U jiných útvarů však mohla být tato doba kratší a u jiných delší – závisí to na tom, o jak hutný útvar se jednalo a jaký tlak tedy byl potřeba k jeho rozrušení.

Mráz dokáže spolehlivě očistit velká území – proto i byly v historii doby ledové. A i dnes se takto připravuje k životu nová země, která zakrátko roztaje a poskytne novou půdu novým lidem. Dnes obývaná území rovněž projdou očistou, i když ne najednou a ne všechny stejným způsobem – vždyť čistit dokáže i voda atd.

Na závěr mé procházky se mi krátce ukázala nádherná postava bytostné, kterou nedokáži popsat lépe než slovy Čistá paní. Měla krásný, poměrně mladý obličej a zářivé, sněhobílé šaty. K hrubé zemi se však přibližuje jen zřídkakdy – její noha nesmí vstoupit jinam než na čisté území. Proto ji předchází spousta pomocníků – od bytostných větru přinášejících mrazivé počasí přes bytůstky provádějící samotnou očistu až po mnoho dalších, které jsem ani nedokázal vnímat.

– – –

Tento text je ukázkou z knihy „Vzkazy bytostných III“, kterou si můžete společně s ostatními zakoupit v našem obchodě.