Jednou jsem šel po lesní pěšině a protože byla úzká, občas jsem zachytil o nějaký strom nebo keř a polámal mu krajní větvičky. Bylo mi to líto, ale věděl jsem, že stejně tak se vedlo i všem, kdo šli přede mnou.
Zeptal jsem se tedy bytostného, jestli není smutný z toho, že mu takto pořád ničíme jeho strom. Toto je jeho odpověď:
– – –
Zeptal jsem se tedy bytostného, jestli není smutný z toho, že mu takto pořád ničíme jeho strom. Toto je jeho odpověď:
– – –
K zobrazení zbylé části příspěvku nemáte oprávnění, nebo nejste přihlášení. Viz stránka Přístup k uzavřené části.