Od pradávna využívá temno spolehlivou taktiku, která je všem dobře známá pod úslovím „rozděl a panuj“. Rozdělí lidi na dva tábory, dovedně v nich podnítí vzájemnou nenávist a pak už jen s potěšením sleduje, jak lidé sami klesají ve svém jednání stále hlouběji a jak svou energií vyživují temné principy, které pak přinášejí ještě více otrávených plodů. Vše, co k tomu musí udělat, je lidi navést, a dál už mu stačí pozorovat a případně jen sem tam zatáhnout za potřebné nitky.

Počíná si přitom velmi rafinovaně. Každému z takto vytvořených táborů totiž podstrčí část pravdy, aby vzbudilo důvěru a aby danému táboru poskytlo možnost věřit, že bojuje za pravdu, za správné principy a podobně. A k této části pravdy obratně přimíchá spoustu falešného – v prvé řadě pak přesvědčení o tom, že druhý tábor je pomýlený, zlý, že je zdroj všeho nesprávného a je tedy potřeba proti němu vést boj.

Tento princip můžete v mnohých obměnách spatřovat v celé vám známé historii lidstva. Staví na jedné skutečnosti, která je pravdivá, a sice že zde na Zemi probíhá střet „dvou stran“ – Světla a temna. Jenomže temno dokáže vše dovedně pokroutit, tedy i toto. Místo pravého chápání tohoto střetu Světla s temnem, dobra se zlem, který se odehrává především v každém člověku bez ohledu na názory a vyznání, nabídne lidem přesvědčení, že jedna strana nějakého probíhajícího či nově vzniklého konfliktu je nositelem dobra, zatímco ta druhá je nositelem zla. Pro část lidí označí jako dobrou jednu stranu, pro část lidí označí jako dobrou druhou stranu a všem poté zadrnká na to nejnižší, co v nich najde, jen aby v nich probudilo nízkost a zášť.

A tak zatímco při střetu Světla s temnem přichází všechno světlé shora a všechno špatné zdola, v případě naprosté většiny konfliktů mezi lidmi stojí obě strany více či méně na stejné úrovni a domněnka o nadřazenosti jedné ze stran je mylná.

Poznat to lze naprosto spolehlivě. Stačí se podívat na to, jaké zbraně tyto strany konfliktu či názorového střetu používají. Pokud mezi ně patří posměch, pohrdání, ironie, sprostota, nízkost, manipulace, účelové interpretace či dokonce zloba a nenávist, pak je zcela jisté, že takovéto zbraně pocházejí od temna a světlých cílů s nimi nelze dosáhnout. Světlo v žádném případě nic z tohoto nepotřebuje a ani nepoužívá. Světlo je vždy světlem a zůstává jím i při střetu s nejodpornějším temnem. Je čestné, věcné, pravdivé a rozhodně nemá důvod temno nenávidět. Kde se takové nízké pocity ještě mohou projevit, tam není jádrem konání něco světlého, ba právě naopak.

A toto jádro konání je třeba poctivě zkoumat. Temno totiž dokáže zneužít vše a vydávat se za Světlo. I nějaký pravdivý fakt totiž umí vzít, vytrhnout jej z kontextu a použít k dovození závěrů, které už pravdivé nejsou. I samotný způsob používání argumentů vypoví o mnohém, protože tam, kde jsou argumenty používány jako zbraně k „tlučení“ protistrany, tam se neslouží Světlu.

Takto mezi tábory létají zbraně sem a tam a berou na sebe rozličnou podobu. Může jít o argumenty, o účelově vykládané informace, o zkreslená fakta, o „logické“ dedukce a tak dále. Vše, co se dá „hodit“ po protistraně jako granát, přijde temnu k užitku. Jde tedy vpravdě o války – války argumentační, informační, emoční… a všechny tyto války mají jediné možné vyústění, a sice války hrubohmotné, v nichž po sobě armády střílejí skutečnými zbraněmi a v nichž trpí a umírají lidé.

Je smutné, že do takovýchto válek se zapojují i lidé, od kterých bylo očekáváno, že přispějí k šíření Světla na Zemi. Ačkoliv měli bezpečně rozpoznat nástrahy temna, přehlédli některé ze svých slabostí a namísto potřebného nadhledu se nechali vtáhnout do některého ze znepřátelených táborů a začali používat i jeho zbraně. Tím se otevřeli temným vláknům, které mají na jejich nitro devastující účinek! Nelze si totiž zahrávat s temnými prostředky a nedoznat přitom újmy. A tak mnozí klesají, aniž by to věděli, a stávají se čím dál tím více neschopnými vidět své skutečné směřování.

Zastavte se proto všichni a prociťte si ještě způsob, jakým se snažíte sloužit Světlu, pokud to ještě dokážete. Jeden, dva kroky mohou být chybné a dají se poměrně snadno napravit, ale čím déle kráčíte po nesprávné cestě, tím je pak už pád rychlejší a strmější.