Úplně jste se zapomněli dělit, lidé, a považujete všechno území pouze za své. Tak to ale nemá být, nejste tu přece sami. I nám bytostným patří díl, který potřebujeme ke svému vývoji. A nejde pouze o území s nepřístupnými horami, pralesy a podobně. Svá území jsme měli mít i přímo v krajině, která vám byla dána za obydlí. Nic tomu nebránilo, stačilo poslouchat, kde smíte stavět a hospodařit pro svou obživu a kam vám naopak přístup dovolen není.
Jsou místa na Zemi, která byla svým vyzařováním a energetickými proudy plánována k zakotvení podpůrných proudů pro bytostné, které jsou jiné než ty pro vás lidi. Jenomže vy jste se v zaslepení roztáhli i na ně, a my jsme se museli stáhnout, protože nám nic jiného nezbývalo. V hrubohmotnosti jste si mohli prosadit svou. Nemohli jsme se tedy vyvíjet tak, jak bychom potřebovali – odřízli jste nás od mnohých možností, a nám chyběla nutná výživa.
Jako například na tomto kopci, který měl zůstat vyhrazen nám. Mohli jste procházet po jeho úpatí, ale dále by vás naši strážci nepustili. Ale vy jste nás neviděli ani neslyšeli, a jednoduše jste se rozhodli usídlit i zde. Přitom vám, duchům, byl dán protější kopec, kde směly být zakotveny silné podpůrné proudy pro vás. My bytostní jsme na tom spolupracovali, abychom vám pomohli, zatímco vy jste nás z tohoto našeho kopce vytlačili.
Nyní už tady sice nebydlíte nastálo a ani jste nepřidali další stavby, takže zemské záření a energetické proudy nebyly tolik poškozeny vašimi novými technologiemi, ale jinak vás sem pořád chodí hodně. Přinášíte s sebou ubližující záření, protože je to záření bezohlednosti, vypínavosti, poživačnosti a sobeckého braní. Někteří z vás přitom cítí sílu tohoto místa, nazýváte to „magickou atmosférou“, ale už nechcete vnímat, jak moc ji rušíte právě svou přítomností.
My tu však nyní stojíme a víme, že toto i jiná podobná území budou opět patřit nám. Uplynou sice staletí, než proběhnou všechny potřebné proměny, nicméně my už vidíme zaslíbení nové doby a hledíme k ní s posvátnou blažeností. Výsledek se dostaví tak jako tak – bez ohledu na to, zda se do proměny zapojíte, nebo nikoli. Buď vám bude neoprávněně obývané území vzato násilím, nebo se jej dobrovolně v postupné přeměně vzdáte.
Kdo se na tomto chcete podílet, poslouchejte. Možná si lámete hlavu, jak k tomu přispět, když pozemsky nevlastníte dotyčná území a nemáte jak ovlivnit to, jak o nich budou rozhodovat ostatní lidé. To ale nevadí. Všechny kroky musí být vykonány postupně. Nejprve si musíte vůbec osvojit správný vztah k nám. Ten musí být založen na vzájemné úctě a lásce. Vy nás totiž nemáte rádi, a to ani mnozí z vás, kteří o nás vědí. Někteří sice vykonáváte různé poutě a vysíláte k nám něco, co nás má podle vás oblažit, ale dost často jsou to z vaší strany jen sobecké činy, kterými se kocháte především vy sami, a tetelíte se u toho při představě, že my vám za vaše snažení pokorně děkujeme. Tak to ale není. Hnusíte se nám, pokud takto jednáte.
Zato pravý dík, ten nás oblaží. Jak málo z vás je ho však schopno! Lidé dřívějších pokolení ho měli v sobě mnohem více zapsán než vy teď. Přinášeli oběti přírodním bytostem, vůdcům a podobně, a když už to někdy nebylo úplně z pravé lásky, přesto to bylo alespoň z respektu. Ten jste ale ztratili, když jste vynalezli techniku, díky níž jste se začali cítit silnější než my.
Láska je přitom to hlavní, co můžete bytostným dát. Hrubohmotné dary až na výjimky nepotřebujeme. Ani dřívější oběti jsme hrubohmotně nepotřebovali – k čemu by nám byla část vaší úrody nebo nejsilnější býk z vašeho stáda? Ale tyto oběti, pokud byly vykonávány z pravých pohnutek a správně, byly tehdy dobrou formou, protože jste těmito činy vyjadřovali svou lásku a úctu. Tyto proudy byly v obětech zatkány a oblažily nás.
V současné době už takovéto formy nejsou potřeba. Vaše láska však ano. Když zapomenete na své sobectví a naučíte se nás vnímat, my vám podáme pomocnou ruku a ukážeme vám, co je potřeba dělat. Spousta bytostných pracuje podle svého určení ve svém druhu a s lidmi nepřijde příliš do styku. Jsou ale bytostní, jako třeba já, jejichž úkolem je starat se o spolupráci s lidmi. Nás můžete oslovit, když se chcete na něco zeptat, a my zase přijdeme za vámi, když vám chceme něco sdělit. Nemusíte se nás bát ani se stydět. Přijde čas, kdy budeme opět přátelé. Jak dlouhá cesta k tomu povede, to záleží na vás. My jsme připraveni pomoci, ale jenom tam, kde uvidíme dobré chtění. Je tedy na vás, jak se k tomu postavíte. My budeme vykonávat vůli Pána s vámi i bez vás.
(Zaznělo při setkání na jednom kopci.)