Původně jsem si nemyslel, že bych o tomto prožití s bytostnými někdy vyprávěl, protože je to můj nejhorší a nejsmutnější zážitek, který jsem společně s bytostnými za tu dobu, kdy s nimi smím komunikovat, prožil. Byl natolik otřásající, že toto prožití v celé jeho hloubce asi ani nezvládnu předat. Přesto se o to pokusím, protože mě k tomu bytostná, o které bude v tomto příběhu řeč, nakonec vyzvala.
Začalo to tím, že jsem přicházel k jedné vodní ploše. Už když jsem se k ní přibližoval, vnímal jsem něco velmi temného, co vibrovalo všude okolo a rozlévalo se do okolí. Připadal jsem si, jako bych přicházel k místu nějaké obří katastrofy. Na cestě ležely ve velkém počtu mrtvé žáby a vše působilo velice těžce a chmurně. Něco mě však volalo k vodě a až po chvíli jsem přišel na to co.
U břehu se totiž z vody částečně vynořila jezerní paní. Byla ohromně zesláblá, zbídačená, skoro až paralyzovaná, a bylo vidět, že ohromně trpí. Nedá se to ani vylíčit slovy, protože jsem ještě nikdy neviděl někoho takto trpět, a moc doufám, že už ani neuvidím. Děsuplné na tom navíc bylo, že jsem okamžitě cítil, že toto utrpení prožívá už hodně dlouhou dobu. Musel jsem k ní ihned přistoupit, dřepnout si k vodě a chytnout ji za ruce. Ani nevím, jak dlouho jsme se tam takto drželi, jak se jen člověk v pozemském těle může držet za ruce s bytostným. Celou dobu jsem se jí snažil předávat lásku a vnímal jsem, jak ji do sebe vpíjí jako nějakou životadárnou tekutinu. Jako něco, co proudí jejím zčernalým tělem, uzdravuje ji a pomáhá jí znovu ožít.
Když se takto „napila“ dostatečně aspoň pro danou chvíli, pomalým, unaveným pohybem se otočila a vklouzla zpátky do vody. Bylo mi jasné, že jsem jí mohl poskytnout akorát tak něco jako první pomoc, ale že cesta k jejímu uzdravení i k uzdravení jejího vodního tělesa bude ještě velmi dlouhá.
To nejhorší na tom ale mělo teprve přijít. Později mi totiž postupně začala ukazovat, jak došlo k tomu, že jsem ji našel v takovémto stavu. A protože si přála, ať o jejím příběhu povyprávím, předávám tedy její vzkaz:
– – –
Z Výšin k vám, lidem, proudí spousta pomocí. Aby se mohly skutečně uplatnit, musí být zakotveny až do pozemského. Těchto napojení je více druhů. Některá mohou být napojena přímo do vás, do vašeho domova nebo do nějakého jiného místa, pro které je tato pomoc určena.
Jsou ale určité proudy, které momentálně nelze jenom tak snadno zakotvit například ve vašich městech nebo vesnicích. Různorodost vyzařování lidí žijících v okolí a další různé překážky, jako jsou vaše nesprávná technická zařízení, znemožňují, aby tyto silné pomoci mohly být zakotveny přímo takto mezi lidmi. Strážci tohoto zakotvení by tam totiž nemohli přijít nebo by se na daném místě nemohli udržet po celou dobu.
V takových případech je potřeba pomocné proudy pozemsky zakotvit nejprve někde jinde a odtamtud je teprve spojit vláknem s místem, pro která jsou určena. Často se jedná o nějaké místo v přírodě, které svým vyzařováním toto napojení umožňuje. Jde třeba o jezera, lesy, hory a podobně. Takovéto spojení se dlouho připravuje. Když o tomto spojení ví nějaký člověk, který s ním má pracovat vědomě a pro kterého je třeba takováto podpora určena, může svými hrubohmotnými činy napomoci k tomu, aby toto spojení bylo navázáno tak silně, jak to jenom jde.
Tak tomu bylo i v mém případě. Velká pomoc měla přicházet pro světlé působení určitého místa a já jsem byla moc šťastná, že k tomu mohu poskytnout jako pomoc své jezero. Do něj se proud z Výšin měl zakotvit nejprve a odtamtud mohl být poté odveden na ono potřebné místo. Proudění probíhalo tam a zpět a oživovalo.
Jenomže jenom do určité doby. Pak u lidí, kteří měli tuto pomoc využívat, došlo k obratu. Jejich působení se zatemnilo a místo podpůrného začalo být destruktivní a záštiplné. Světlé pomoci se samozřejmě postupně vzdálily, jenomže vlákno mezi oním pozemským místem a mým jezerem bylo navázáno hrubohmotnými činy, a proto mohlo být přerušeno také jenom hrubohmotným činem. S tím jsi mi mohl pomoct ty. Do té doby ale sem do jezera skrze toto vlákno proudilo z daného místa všechno temné a zraňovalo mě to. Nebyla to nějaká nenávist vůči mně, to ne. Se mnou to vůbec nesouviselo a lidé, jejichž působení se obrátilo ke špatnému, ani netušili, že jsem takto zasahována. Trvalo to ale dlouho a já mám jemné tělo. Jsem moc ráda, že teď už jsem z toho vysvobozena.
I když je to pro mě těžké, chci, abys o tom pověděl lidem. To proto, aby si uvědomili důsledky svého jednání. Aby viděli, jak svými vrtochy ubližují nám bytostným, kteří jsme jim v lásce poskytli tak velké pomoci, že to ani nemůžou pochopit. Snad aspoň některé z nich tento příběh přinutí si přehodnotit své jednání a poctivěji zkoumat, jestli se náhodou nevydali špatnou cestou zlého chtění.