Odpradávna žila v duších žen touha naplnit svou posvátnou úlohu. Kam vaše paměť historicky sahá i dál, vždy tomu tak bylo. A od nepaměti ženy v jejím naplňování selhávaly. Samy ze své vůle nebo pod nátlakem zvenčí. Zář posvátné touhy v jejich nitru bledla a ony odcházely ze svého místa, které měly chránit, ba hůř, časem si mnohé ani neuvědomovaly, v čem spočívá jejich světlé poslání, které by měly naplňovat. A jak v ženách pohasínala světlá zář, potemněl svět a vše, co vycházelo od lidí, bylo temnem zatížené.
Mnohé ženy sice o naplňování posvátné úlohy věděly a usilovaly o ni, přistupovaly k tomu ale s pýchou a povrchně, ověnčily ji různými překážejícími přívěsky magických rituálů, přebytečnými cetkami, které měly krášlit především je samotné, činit je výjimečnými a oceňovanými, a tak se ve skutečnosti z Bohem určeného místa vzdalovaly, i když se domnívaly, že na něm stojí.
Když se to dělo v dobách primitivních národů, dalo by se nad tím shovívavě pokrčit rameny, smutnější a mnohem zrádnější ale je, že stejné je to i dnes. Mnohé z těch žen, které se sotva vymanily ze zaběhaných zvyklostí současné materiální doby a přetechnizovaného přístupu k životu, a hledají novou cestu, padají do léček mnohých tzv. esoterických cest nabízejících lákavá řešení, doufajíce, že našly správné východisko. Přitom nacházejí často opět magické rituály, manipulaci a přetvářku… Nemusí se bát, pokud zůstanou vnitřně bdělé, s živou touhou najít pravdu, ne hru. Nemusí se bát a nebezpečnými místy projdou, jen je v nich nesmí nezachytit jejich vlastní ješitnost, povrchnost nebo pohodlnost.
Je to prosté, ženo. Zastav se a ztiš. Skloň se níž, ponoř se do svého nitra. Hlouběji, tiše a tišeji. Až nalezneš. To nejčistší, co v sobě máš, co chce jen Vzhůru. Malinké semínko. Až ho nalezneš, poklekni a srdcem ho obejmi. To je tvá touha po Bohu, Pravdě a lásce. Ničím si ji nedej vzít. Žij ji celým svým životem, úplně obyčejně, a přece odvážně.
Všichni tuto touhu v sobě mají, někteří ji hluboko zasypali. O ni je třeba se třást. Zalévat, pečovat, vytrhávat plevel svých různých sklonů. To je to nejvzácnější, co jsi, ženo, dostala, ty jsi s ní přirozeně spojená, víc než muž. Plody, které z onoho semínka vyrostou, občerství všechny. Jen tak nezhyne svět hříchem, hladem a žízní. Když k Bohu se srdcem lidé navrátí.
Nebude to snadná cesta, ženy, protože svět je od Světla odvrácený a vaší úlohou bude světlé proudy, které samy v sobě vybojujete, ochránit a v lásce předávat dál do nemocného světa… Přesto to bude prosté, přirozené a mnohem snazší než se zdá, pokud bude ve vás nestále hořet ona pravá, živá touha po Světle. Ona vám ozáří cestu, dodá odvahu a sebejistotu, když narazíte na svůj strach a poníženost, přinese Boží pomoc, aby se vám mohly zahojit rány získané dlouhou cestou temným údolím. Ve vašem nitru bude žít radost, protože půjdete cestou, po které toužíte!
Nepůjdete první, tu a tam se našla žena, která v sobě ctila nejvyšší úlohu chránit světlé spojení a svým životem se jí snažila nezpronevěřit, i když tím často vyvolávala odpor okolí. Taková žena zářila jako maják v tmách a tyto majáky vám září na cestu dodnes.
Zvedněte hlavu, ženy a dívky, najděte v sobě nejčistší místo, postavte se na něj a nedejte si ho ničím vzít! Spojením s Irmingard, Čistou Lilií, proudí čistá síla k pozemskému ženství. Je to vzácný dar, využijte jej, prostě a s pokorou, bez všech přívěsků. Bděte a modlete se.